Přednáška představí letní sídlo v Lavičkách u Orlické přehrady z 30. let 20. století od známého architekta Františka Roitha pro bankéře Jaroslava Preisse – přední politickou i kulturní osobnost našeho nového státu. Lavičky se staly součástí jeho velmi rozsáhlého majetku. Patřili mu i některé pozemky, po druhé světové válce zkonfiskované, na kterých bylo postaveno počátkem 60. let 20. století přepychové letovisko Vystrkov. Pro sebe, své rodiny a pro vážené zahraniční hosty si tu nejvyšší představitelé Komunistické strany Československa nechali vybudovat 15 rekreačních vil a hotel. Oáza provinčního luxusu sloužila jen úzké elitě. Areál, který mohl pojmout 250 lidí a jehož vybudování přišlo na více než 30 milionů korun, byl přísně střežen a až do sametové revoluce v roce 1989 nebyl zaznamenán ani na katastrální mapě.

Projektovali ho špičkoví tvůrci z takzvaného Basoprojektu v Praze na Pankráci, tedy vězeňského pracoviště architektů, inženýrů i stavebních techniků odsouzených v rámci vykonstruovaných politických procesů v 50. a na počátku 60. let 20. století. Budovy vznikly podle zásad moderní architektury, kterou komunistický režim ještě v 50. letech hlasitě zatracoval. Ani na základě rozsáhlého archivního výzkumu není možné s naprostou jistotou přiřadit k projektům vil jména architektů, ale podle některých indicií se mohlo jednat například o vynikajícího slovenského architekta Eugena Kramára, Josefa Šolce a Stanislava Tobka (žáky známého architekta Josefa Gočára), Jiřího Františka Kaislera, Bedřicha Rozehnala (někdejšího profesora VUT v Brně) či Jaroslava Vaculíka (posledního českého stážistu v ateliéru Le Corbusiera). Jistě víme pouze to, že realizační část projektu Orlík měl na starosti významný český statik, konstruktér a odborník na betonové stavby František Bäumelt.

Akce Orlík byla zvláštním experimentem s mnoha paradoxy, který v historii naší architektury nemá obdoby – komunističtí pohlaváři nechali zavírat architekty do vězení za jejich prozápadní orientaci, aby následně využili jejich technický um a estetické cítění k vybudování unikátního letoviska, které architektonicky navazuje na meziválečnou tvorbu obohacenou o skulpturální a organické tendence včetně uplatnění takzvaného bruselského stylu na stavbě prezidentské chaty.