Společnost přátel beuronského umění

Beuronská umělecká škola čerpá z hluboké minulosti, z období egyptského (3 000 let př. Kr.), z dědictví doby prvního Jeruzalémského chrámu (10. století př. Kr.), z doby řecké, raně křesťanské a renesance. Jejím zakladatelem byl Peter (P. Desiderius) Lenz OSB (lat. Ordo Sancti Benedicti).

Beuronské umění se zrodilo v 60. letech 19. století v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu (odtud název) v jihozápadním Německu (Badensko-Württenbersko). Vliv beuronského umění se rozšířil do mnoha evropských zemí (Německo, Rakousko, Portugalsko, Anglie, Švýcarsko, Nizozemsko, Slovinsko, Francie), jednotliví žáci školy tvořili i např. v USA, Brazílii, Japonsku a dnešním Izraeli. Beuronské umění výrazně ovlivnilo umělce prvních desetiletí 20. století (Plečnika, Muchu, Kotěru).

V Praze je zastoupeno v klášterech Emauzy, sv. Gabriela, Sacré Coeur, v kostele sv. Rodiny v Řepích. Důležité beuronské interiéry v České republice jsou v Teplicích, Českých Budějovicích, Hradci Králové či v Opavě.

Beuronští umělci se zabývali architekturou, sochařstvím, malířstvím, uměleckým řemeslem, od roku 1903 byla v Beuronu založena zlatnická dílna.

Společnost přátel beuronského umění má vlastní nakladatelství SPBU, které vydává tématické publikace.

Příklady beuronských staveb:

• Kostel sv. Gabriela, Praha-Smíchov
• Kostel Panny Marie Růžencové, České Budějovice
• Kaple kláštera boromejek v gymnáziu o kterou pečuje sdružení Pro arte beuronensis, Teplice
• Sacre Coeur, Praha-Smíchov
• Kostel sv. Jana Nepomuckého, České Budějovice
• Marianum, Opava