Historie ve vrstvách: obnova fasády zámku Vartenberk

Původní gotický hrad ze 13. století byl zničen při vpádu Švédů během držby Albrechtem z Valdštejna. Jeho současná podoba vznikla postupným vývojem a častou změnou majitelů. Zámek zažil též devastační období od druhé světové války – archiv a věznice nacistů, nemocnice a zotavovna Rudé armády, rekreační ubytovna ČKD, následné zázemí sovětské armády a požár roku 1987. Současná vnější podoba zámku se začala utvářet pravděpodobně od roku 1563, jak naznačuje letopočet nad branou. Zámek byl dle dostupných pramenů obnoven mezi lety 1681–1711 rodem Lichtenstein-Kastelkorn. Poslední známá oprava sgrafitové výzdoby dvorní fasády proběhla až v roce 1952, kdy fasádu zrestauroval výtvarník a restaurátor Miroslav Kolář ve spolupráci s Olbramem Zoubkem a dalšími. „Všechny tyto informace, které se nám z vývoje zámku zachovaly, jsme se v úzké spolupráci s pracovníky památkové péče rozhodli na fasádě ponechat, vývoj objektu na fasádě přiznat a provést restaurování a rekonstrukci všech období najednou,” dodal Oliver Braun, majitel stejnojmenné společnosti, která obnovu zajišťovala.

Dle restaurátorského záměru nebyl zásah konzervační, tedy fasáda nebyla kompletně přetažena novou omítkou, která by původní fragmenty zakonzervovala. Všechny nalezené původní fragmenty byly uměleckým štukatérstvím restaurovány a zásah tak lze považovat za prezentační. Byl kladen důraz na ucelené části sgrafit bez analytických fragmentů a jednotlivé části fasády tak byly rozděleny dobově s ohledem na rozsah nálezů.

Před zahájením prací v roce 2024 byly omítky dvorní fasády silně poškozeny nebo zcela chyběly. Fasády byly pokryty fragmenty psaníčkových sgrafit, z většiny navíc poničeny pekováním. Během průzkumu proběhlo podrobné mapování zachovalých fragmentů a jejich zařazení do jednotlivých období.

Dalším zásadním krokem bylo provedení granulometrické analýzy vzorků, která prozradila, s jakým plnivem byla původní směs namíchána. Při rekonstrukci byl zásadní průzkum pro výběr písků ovlivňujících barvu malty. Bylo proto provedeno rozsáhlé vzorování s písky z okolních pískoven, aby byly namíchány co nejautentičtější směsi vápenných malt. Vyvzorováno bylo několik směsí, jež posloužily k rekonstrukci sgrafit a k zacelení poškození původních fragmentů.

Přestože se jedná o psaníčková sgrafita ze tří různých období stavebního vývoje zámku, bylo možné dosáhnout výsledku, který působí jednotně a není vizuálně rušivý. „I když tento postup není v památkové péči zcela standardní, dovolil nám na fasádě prezentovat stavebněhistorický vývoj objektu, v němž si může číst každý pozorný návštěvník,” dodávají na závěr štukatéři z Oliver Braun.