Náměšťská manufaktura dostala novou šanci i titul regionální Památky roku

Rekonstrukce proběhla v letech 2024–2025 jako druhá etapa komplexní obnovy objektu. Střešní konstrukce byla opravena již dříve, aktuální fáze se zaměřila na statické zajištění, zajištění nosných prvků, nové dispoziční řešení a modernizaci technických instalací. Rekonstrukce respektovala původní materiálové a tvarové řešení a zachovala urbanistickou roli domu v památkové zóně. Citlivý zásah byl obecně veden v úzké spolupráci se specialisty památkové péče. Obecným cílem bylo stabilizovat konstrukce, zachovat architektonický výraz stavby a obnovit její užitnou hodnotu, aniž by byla narušena historická autenticita. Veškeré práce a rekonstrukci severovýchodního křídla domu zahrnující citlivě provedenou obnovu fasády realizovalo město Náměšť nad Oslavou.

Po obnově v domě vzniklo šest moderních bytových jednotek, které rozšiřují nabídku dostupného bydlení v historickém centru. Zachování obytné funkce v památkově chráněném objektu podporuje oživení území, stabilitu komunity a dlouhodobou udržitelnost historického jádra. Celkové náklady na projekt dosáhly částky téměř 17 milionů korun. Financování bylo zajištěno z rozpočtu města s využitím dotace a úvěru Státního fondu podpory investic. Zhotovitelem stavby se stala společnost ARCHEON Stavby, s. r. o.

Objekt je součástí historického areálu bývalé klášterní manufaktury, jedné z nejvýznamnějších industriálních památek v Náměšti nad Oslavou. Mohutně působící patrová obytná budova navazuje na budovu bývalého kapucínského kostela pod čp. 473 a do silnice se obrací dlouhým uličním průčelím, zdobeným v přízemí pásovou rustikou. Stavba se ještě nedávno nacházela v havarijním technickém stavu a hrozilo její další chátrání.

Místní kapucínský hospic založil v roce 1759 Bedřich Vilém Haugwitz, majitel zdejšího panství. Stavba konventu byla pod vedením brněnského stavitele Bartoloměje Zindtnera dokončena v roce 1761. Kostel byl dostavěn o pět let později. Po zrušení kláštera v roce 1784 byl z iniciativy Jindřicha Viléma Haugwitze celý areál proměněn na textilní manufakturu. Na místě zaniklých klášterních budov vznikl v roce 1795 nový továrenský komplex uzpůsobený na provoz přádelny a tkalcovny. V polovině 20. století byl dům, stejně tak jako zbývající křídla komplexu, přestavěn na bytové jednotky.