Obnovu fasády průčelí majitel zodpovědně konzultoval s pracovníky památkové péče. Společným cílem bylo opravit průčelí s respektem k doložené kombinaci stylů, jak ji historie přinesla. Špaletová okna prošla důkladnou repasí a přesklením. Silně zavlhlé a zasolené zdivo bylo sanováno a novodobé cementové omítky v přízemí odstraněny až na podklad. Maximální péči dostaly autentické klasicistní omítky s nadokenními štukovými lasturami v patře. S nejvyšší opatrností byly zbaveny nesoudržných vrstev a nevhodných doplňků, zpevněny a doplněny do původního tvaru.

„Rekonstrukce spodní poloviny fasády vychází ze starých fotografií a kombinuje plochy stříkané a hlazené omítky odpovídající době vzniku výlohy a oken. Zásluhu na historicky přesvědčivém výsledku má provedení prací zkušeným štukatérem, užití odpovídajících vápenných materiálů a v neposlední řadě důslednost a nasazení samotného stavebníka,“ konstatuje Jan Bazala z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který nad obnovou domu vykonával památkový dohled.

Zárodek dnešního domu postavil už v 17. století židovský zpěvák Lebl. V polovině 19. století byl dům rozšířen a získal klasicistní kabát. Podobu jeho průčelí pak ovlivnily i úpravy ze 30. let 20. století, které přinesly nová okna, dveře, výlohu a pojednání vnějších omítek přízemí. Nevelký interiér skrývá řadu prvků, které jsou pro zástavbu židovské čtvrti typické a zároveň v každé situaci originální: strmé kamenné schodiště, klenby, dřevěné trámové stropy, nástropní štuková zrcadla, vestavěné skříně nebo pestrou směsici oken a dveří. Opomenout nelze ani prostory bývalé černé kuchyně. Zárubeň jejích dveří nese jednu z mála místních židovských mezuz, což jsou schránky obsahující pergamen s vybranými pasážemi Tóry.

Postupující obnova dává naději, že se objekt zařadí do společnosti domů, které díky uvědomělým majitelům získaly statut kulturní památky, veřejnou finanční podporu a dočkaly se záchrany inspirující i ostatní.