Rabínský dům v Pacově pochází z konce 18. století. V 70. či 80. letech 19. století byl dům zakoupen židovskou obcí. Následně zde byla zřízena židovsko-německá škola a byt rabína, který na ní vyučoval. Zrušena byla na začátku 20. století a rodina posledního pacovského rabína Natana Guttmanna obývala dům do roku 1942. Ve druhé polovině 20. století došlo ke stavební úpravě objektu na čtyři bytové jednotky, nicméně původní dispozice s klenutým přízemím zůstala zachována. V současnosti je objekt vyklizen a slouží k občasným výstavám či aktivitám spolku Tikkun Pacov, z. s., který pečuje o místní židovské památky a dlouhodobě usiluje o jejich obnovu.

Stavba synagogy v Habrech byla dokončena pravděpodobně v roce 1822 a o 11 let později byla prodána Českobratrské církvi evangelické ve Vilémově s podmínkou zachování duchovního rozměru objektu. Židovská obec v Habrech zanikla v roce 1942 deportací většiny členů do Terezína. V roce 1968 byl schválen a následně realizován projekt přestavby na kino. V roce 2024 převzal budovu od Židovské obce v Praze do svého vlastnictví spolek Habry, z. s., který plánuje využít bývalou synagogu jako kulturní centrum s připomínkou historie židovské komunity v Habrech a okolí.

Bývalá zemědělská usedlost čp. 175 leží na samotě, přibližně jeden kilometr jižně od obce Šlapanov. Skládá se z hlavního obytného domu s kolnou, příčné stodoly, bývalého výměnku s navazujícím hospodářským objektem, dále z ohrazení s bránou a dvěma brankami uzavírajícími dvůr od severu. Obytný dům jakožto nejstarší část hospodářství je bezesporu nejcennější a naskýtá příležitost pro stavebněhistorický průzkum či bližší poznání stavebního vývoje obydlí v této lokalitě.

Lovecký pavilon Vápenice se nachází jižně od obce Březník a postavit jej nechali tehdejší majitelé panství Haugwitzové asi v polovině 19. století. Objekt byl součástí rozlehlé honitby loveckého zámečku na Vlčím kopci a odpovídá představám o romantické krajinotvorbě té doby. Svým architektonickým ztvárněním odkazuje na tvorbu významného vídeňského dvorního architekta Josefa Kornhäusela a do budoucna se počítá s jeho obnovou dle dochované dokumentace.

Dřevěný barák ve Stonařově je samostatně stojící podélný objekt, který byl vybudován na počátku 2. světové války a sloužil jako ubytovna Říšské pracovní služby RAD pro mladé muže z organizace Hitlerjugend. Krátce po válce byl adaptován na školní tělocvičnu a svému účelu sloužil až do roku 2020. Díky tomuto novému využití zůstal zachován v téměř nezměněné podobě do současnosti a vydává svědectví o složitém historickém vývoji ve 20. století i o zdejších národnostních poměrech.

Podrobnější informace naleznete na internetových stránkách NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.