Zaměříme na trojici příkladů cenných a nedávno obnovených sídel tohoto typu z různých vývojových etap. Všechny tři domy jsou v městském majetku a je jim věnovaná přikládaná hodnota a péče. Cílem je nejen nastínit v mnoha ohledech náročné fáze obnov, ale také různorodé spektrum současného využití zvolených příkladů.

LIBEREC
Areál palácové vily Johanna Liebiega mladšího, známé také jako Liebiegův palác v ulici U Tiskárny čp. 81/1, byl postaven v letech 1871–1872 podle plánů místního stavitele Gustava Sacherse staršího v místě někdejšího klasicistního Röhmelova domu. Komplex definuje nástupní prostranství, objekt čtyřkřídlého půdorysu kolem arkádového nádvoří a obslužné budovy zahrnující vozovnu, zahradní altán nebo domek vrátného. Velkolepě pojatá stavba odráží společenský a finanční vzestup rodiny Liebiegů. Sídlo je pojaté ve stylu italských renesančních paláců. V interiéru lze najít na svou dobu nejmodernější technické vymoženosti, jako například splachovací toalety, ústřední a podlahové vytápění nebo výtah. Velikostí a vysokou kvalitou interiérů se dům vymyká dobovým standardům a blíží se více principům zámecké architektury.

Cílem rekonstrukce podle návrhu ateliéru Masák & Partner, s. r. o., bylo vytvořit veřejnosti přístupné víceúčelové zařízení Centrum aktivního života. Před zahájením byly provedeny nutné průzkumy dřevěných stropů a krovu, které prokázaly vyšší míru poškození, než se předpokládalo. Rekonstrukce zahrnovala všechny části památky a venkovních ploch. Kromě prací na vnějším plášti zahrnujících restaurování fasády došlo mimo jiné k položení břidlicové krytiny, opravě vitrážových stěn oranžerie, střešních světlíků nebo repasi dveřních a okenních výplní. Rekonstrukcí prošly také objekty kočárovny a konírny, domek zahradníka i zahradní altán. Obnoven byl zaniklý skleník na základě dobové fotodokumentace. Prosklená oranžerie slouží jako kavárna, zahradní prostor se více otevřel a umožňuje průhledy na rekonstruovanou stavbu. V interiéru se provedla řada odborných restaurátorských a řemeslných prací. Obnova areálu si vyžádala řadu stavebních úprav ovlivněných potřebou bezbariérového přístupu.  Generálním stavitelem se stala Společnost pro Rekonstrukci Liebiegova paláce CL-EVANS a Metrostav, a. s. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly částky 264 milionů korun, z toho asi 210 milionů pokryla dotace z programu IROP a zbytek financovalo město Liberec. Obnova bodovala mimo jiné v Soutěži Karla Hubáčka, v níž získala titul stavba roku Libereckého kraje.

SVITAVY
Rozlehlá reprezentativní rodinná novobarokní vila, někdy nazývaná jako zámeček, v ulici T. G. Masaryka 5/35 z let 1890–1892 pro svitavského podnikatele Julia Langra pravděpodobně vznikla podle projektu brněnského architekta Germana Wanderleye. Památka představuje jednopatrovou hmotově kompaktní budovu obdélného půdorysu s bohatou a typologicky různorodou plastickou výzdobou fasády. Stavba má mimo jiné charakteristickou mansardovou, břidlicí krytou střechu s dekorativními věžicemi, vikýři a kovovými prvky nebo vysoká okna se špaletovými výplněmi. Vstupní východní průčelí určuje portikus vynášející balkon, k západnímu průčelí je připojená terasa se schodištěm. Velkolepě ztvárněnému interiéru dominuje monumentální schodiště v umělém kameni, dřevěné malované a stropní podhledy, broušené skleněné dveřní výplně, bohatá dekorativní nástěnná výmalba, cenná kamna a řada jiných původních uměleckořemeslných prvků. V roce 1928 v souvislosti s úpadkem rodinného podniku získala sídlo svitavská spořitelna. Ve 40. letech přešel objekt do majetku města, které zpřístupnilo přilehlou zahradu. K zásadnější obnově interiéru došlo koncem 60. let 20. století.

V letech 2003–2004 byly přestavěny hospodářské a technické objekty podle návrhu architekta Petra Stolína, následně se kočárovna proměnila v kavárnu a informační centrum. Další fáze obnovy v letech 2018–2021 se dotkla štukových dekorací, klempířských prvků, sadových úprav a instalace nového nasvícení památky. Celková výše nákladů v uvedeném období činila asi 37 milionů korun. Dotace Ministerstva kultury na obnovu terasy byla 256 tisíc korun a ve stejné výši na restaurování výzdoby stěn vstupní haly. Hlavním dodavatelem byla společnost Ritus, s. r. o. Tato  fáze rekonstrukce získala titul památka roku Pardubického kraje 2021. V letech 2022–2023 se prováděly především interiérové restaurátorské práce na nástěnných malbách, které mají letos pokračovat. Vila je působištěm městského úřadu, reprezentativním centrem pro jednání zástupců města a jeho občanů. V interiéru se nachází také obřadní svatební síň.

BRNO
Památkově chráněná vila čp. 299/26 se nachází ve svažitém terénu ulice Drobného poblíž veřejnosti známějších vil Tugendhat a Löw-Beer. Vystavěna byla v roce 1862 pro stavitele Josefa Arnolda dle vlastního návrhu. Ten patřil k významným brněnským stavitelům a projektantům 19. století. Dům byl součástí místní nejstarší vilové kolonie nad Lužánkami vzniklé podle urbanistického konceptu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, jednoho z tvůrců vídeňské Ringstrasse. K charakteristickým prvkům objektu mimo jiné patří hrázděná hranolová věž se sedlovou stříškou, žaluziové okenice, předstupující sokl nebo výrazné armování nároží domu. V interiéru se dochovalo velké množství původních a hodnotných uměleckořemeslných prvků (okenní a dveřní výplně, mosazné dveřní kliky, schodišťový prostor, dřevěná ostění, dlažby, štuková výzdoba nebo dekorativní litinová otopná tělesa). Mezi lety 1909–1915 byl objekt dalšími majiteli – Cecílií (rozenou Löw-Beeroou) a Korneliem Hože – upraven ve stylu art deco. Tito vlastníci mimo jiné realizovali nový vstup s dřevěnou uzavřenou verandou, osadili nová okna s dveřmi a pozměnili fasádu v kombinaci hladkých a hrubých omítek s bosáží nebo zavedli rozvod ústředního vytápění. Poté co byla majitelka zatčena a deportována do Terezína, byla vila zabavena gestapem a od 50. let 20. století sloužila až do roku 2012 jako mateřská škola. Potom byl objekt kvůli nevyhovujícím statickým a hygienickým podmínkám uzavřen a chátral.

Citlivě laděná obnova památky podle projektu brněnského studia Atelier 99, s. r. o., pod vedením architekta Zdeňka Přibyla, zahájená na sklonku roku 2021 měla za cíl prostor proměnit v Centrum dialogu, jehož realizátorem je Muzeum města Brna. Generálními dodavateli byly UNISTAV CONSTRUCTION, a. s., a SKR stav, s. r. o. Celkové náklady činí 130 milionů korun s příspěvkem 38,5 milionu korun z Fondů EHP a Norska. Revitalizace zahrady si vyžádá přes 20 milionů korun a je hrazena z městského rozpočtu. Poprvé byla památka otevřena veřejnosti 5. dubna. K vidění jsou například dvě expozice, z nichž ta ve druhém patře vznikla ve spolupráci s brněnskou židovskou obcí a mapuje historii brněnských Židů. O patro výš je výstava věnovaná architektu a staviteli vily Josefu Arnoldovi, dějinám budovy a jejímu stavebnímu vývoji.

Celý nezkrácený text doplněný o názory odborných garantů z Národního památkového ústavu, si můžete přečíst v časopisu PROPAMÁTKY JARO 2024. Tištěný čtvrtletník zasíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Podrobnosti se dozvíte na stránce Klubu PROPAMÁTKY. Archiv starších časopisů je k dispozici ZDE.