Záchrana synagogy v Pacově: návrat místa, na které se mělo zapomenout

Za projektem obnovy pacovské synagogy a rabínského domu nestojí původně jen snaha záchrany staveb, ale dlouhodobé pátrání po historii místa. Spolek Tikkun Pacov začal shromažďovat fotografie, rodinné archivy i vzpomínky potomků bývalých obyvatel.

Při dokumentaci narazil Pavel Tychtl na osudy rodin, které z Pacova zmizely zejména během holocaustu. Díky archivům a kontaktům v zahraničí se postupně seskládal obraz komunity, která byla dlouho přirozenou součástí města. Koncem 19. století zde žilo přibližně 200 židovských obyvatel, v meziválečném období už jen zhruba 100, neboť část rodin ještě před válkou odešla mimo jiné také do Ameriky.

Pacovská synagoga nebyla jen sakrální stavbou, ale i místem setkávání a každodenního života komunity. Rabínský dům sloužil jako zázemí komunity i prostor pro vzdělávání – v patře byla učebna a byt rabína, ale i pec na vyhlášené macesy, v přízemí pak pokoje pro sociálně slabší členy i vstup do pravděpodobné rituální lázně mikve. Právě tato provázanost s fungováním města dnes spolku pomáhá znovu číst význam jednotlivých objektů v širším historickém kontextu pod pacovskými věžemi na jihozápadní hranici městské památkové zóny. 

Tikkun Pacov získal synagogu a rabínský dům do svého vlastnictví v letech 2018–2019. Už tehdy byl stav synagogy kritický – do konstrukcí zatékalo, některé části byly staticky narušené a objekt byl dlouhodobě ohrožen další degradací. „Bylo to za pět minut dvanáct,“ vzpomíná předseda spolku.

Vedle samotné fyzické obnovy sehrála zásadní roli také památková ochrana. Zatímco u synagogy byl proces poměrně přímočarý, u rabínského domu bylo nutné obhájit jeho hodnotu nikoli pouze architekturou, ale především historickou a paměťovou vazbou na zaniklou komunitu. Nakonec se podařilo oba objekty prohlásit za kulturní památky.

Nejrozsáhlejší zásahy probíhají v novorománské synagoze, kterážto po požáru v roce 1864 nahradila starší modlitebnu z roku 1823. Po druhé světové válce byla začleněna do průmyslového areálu a v interiéru přestavěna, kdy došlo k vložení betonového patra, odstranění původních prvků a výzdoby i ke změně vstupní dispozice. Obnova nyní spočívá v postupném odstraňování těchto zásahů a návratu k původní prostorové struktuře. Současně se opravují fasády, okna a stropní konstrukce a pokračují stavebně-historické průzkumy. Ty již přinesly mimo jiné i archeologický nález středověké pece pod základy oltáře, zároveň ale ukazují i dlouhodobý problém se spodní vodou. K objektu v minulosti přináležel také dům kantora, z něhož se vstupovalo na ženskou galerii, po které v obvodovém zdivu zbyl relikt schodiště. Již neexistující domek dnes připomíná přiznané neomítnuté zdivo na fasádě. 

Prozatím celkové náklady za dosavadní a nedokončenou obnovu synagogy dosáhly přibližně 9 milionů korun. Financování je vícezdrojové – spolku pomáhá Fond Vysočiny, Nadační fond obětem holocaustu, Česko-německý fond budoucnosti, evropské prostředky i město Pacov, významnou roli hraje také veřejná sbírka. Na stavební obnově se podílely a podílejí Stavební huť Slavonice, společnost RE IN z Mladé Vožice, ZEJDA SANACE i firma Stavneko.

Vedle stavebních prací probíhá i dokumentace paměti. Spolek shromažďuje fotografie, dopisy, osobní předměty i rodinné příběhy, které se stávají základem budoucí expozice v rabínském domě. V této činnosti se odráží i samotný význam názvu Tikkun, náprava. V případě pacovského projektu nejde pouze o opravu historických budov, ale také o snahu napravit dlouhé období zapomnění. Obnova synagogy a rabínského domu znamená zároveň návrat příběhů lidí, kteří byli kdysi přirozenou součástí města a jejichž osudy byly tragicky přerušeny.

Právě propojení fyzické záchrany památek a konkrétních lidských osudů dává projektu jeho skutečný význam. Nejde jen o rekonstrukci dvou staveb, ale o postupné obnovování vztahu k místu a k paměti jeho obyvatel. „Důležité není jen památky opravit. Důležité je obnovit a uchovat paměť,“ uzavírá Pavel Tychtl.

Budoucností synagogy a rabínského domu má být prostor, kde se propojí historie, vzdělávání i setkávání – a kde se památka stane znovu čitelnou součástí příběhu města. Přestože obnova ještě není u konce, oba domy už dnes nejsou prázdnou připomínkou minulosti – konají se v nich prohlídky, přednášky i setkání, díky nimž se jejich příběh vrací zpět mezi lidi. Náprava, kterou má ve svém názvu Tikkun Pacov, tak pokračuje nejen v opravených zdech, ale i v živé paměti města. K její pokračující a jistě několikaleté obnově může přispět každý.