Limity právní ochrany

Opakovaně zaznívá otázka, co ohrožuje památky? Odpovědí mnohdy bývá, že je to naše nedokonalé právo. Ale pozor, památky mnohdy ohrožuje i přehnané očekávání od práva. Již tisíce let je součástí našeho základního právního a mravního kodexu: Nezabiješ! Přesto jen za loňský rok je v České republice evidováno 156 vražd, byť některé jen ve stádiu pokusu. Kolik dalších lidí bylo v roce 2025 zabito v důsledku dopravních nehod způsobených porušením právních předpisů, nevyčteme ze statistik už vůbec. Tím samozřejmě nezpochybňuji, že potřebujeme právo a pravidla. Jen tím ilustruji, že právo není schopno stoprocentně ochránit ani tu hodnotu, kterou snad většina z nás vnímá jako nejvyšší, tedy lidský život. Nicméně bez práva by ona statistika nesporně byla ještě bolestivější, a proto právo potřebujeme.

Problém právního analfabetismu

Co si uvědomíte, když řeknu právo? Ti vstřícnější řeknou „košaté“ či „rozsáhlé“. Většina se shodne spíše na „nepřehledné“ či „nesrozumitelné“ a mnozí dodají i „vzájemně si odporující pravidla“. Je to spojeno s tím, co bych se nebál označit za právní analfabetismus při tvorbě práva. V poslední době se čím dál častěji setkáváme s tím, že spolu se zavedením nějakého pravidla rovnou vymýšlíme systém výjimek, který je výrazně obsáhlejší než pravidlo samotné. Zaplevelujeme náš právní řád neúplnými výčty, slovíčky jako „zejména“ nebo „především“ a pak také touhou zdůraznit to, co si myslíme, že je správné. A když už je to správně, tak to nestačí říct jen jednou, ale raději to zopakujeme i tady či onde.

Co je důsledkem? Přijdeme na to, že tady či onde jsou jen dvě místa, kde by to samé pravidlo mělo platit, ale na dalších pěti místech jsme pravidlo zapomněli zopakovat. No nic, při další novele to napravíme a do té doby s tím nějak vyžijeme. Ale při příští novele to řekneme malinko jinak na čtvrtém, šestém a osmém místě. Takže na třetím a sedmém místě jsme to neřekli vůbec a minimálně ve dvou případech říkáme to samé jinými slovy. Ale říkám opravdu to samé a chtěl jsem říct to samé…? Ano, tohle ohrožuje naše památky v právu čím dál častěji, a proto musí zaznít: Prosím, nechme profesionály, ať píší zákony.

Past hospodářského růstu a bohatství

V řadě případů naskočí mnoha lidem při představě ohrožené památky opuštěný objekt, který je předmětem nezájmu včetně nulových prostředků do něj vložených. V roce 1990 v nedalekém Furth im Wald zazněla slova Hanse Rotha: „My ve Spolkové republice jsme až příliš bolestně zjistili, jak vysoká byla cena hospodářského růstu vzhledem ke ztrátě historické stavební podstaty. Až příliš pozdě jsme poznali rozměr ztráty, kterou jsme ochudili naši zemi, ochudili díky bohatství.“ Stejným problémem jako nedostatek peněz je tak i jejich nadbytek. A tedy ani objem finančních prostředků nemusí být nutně dělítkem mezi tím, co památky ohrožuje, a co nikoli. Tedy právo nebo objem finančních prostředků není to hlavní, co ohrožuje památky nejvíc.

Ztráta funkce a lidského vztahu

Nejvíc je ohrožuje nezájem nebo spíše ztráta funkce. Zvykli jsme si mluvit o strukturálních změnách, v hutích se „nehutí“ a do kostela lidé přestali chodit. Onou ztrátou, která je nejhorší, je prostě situace, kdy památka ztratí svého člověka. Dožije generace, jež památku vnímala jako domov a najednou se z ostrova jistoty stane pro jiného člověka koule na noze. Kdo z nás takovou kouli alespoň chvíli na noze netáhl?

Protože ztráta funkce ohrožuje památky víc než cokoli jiného, musíme si přiznat, že její nové nalezení je pro zachování památky to nejdůležitější. Zároveň s ní musí být v prvé řadě nalezen i člověk, který takovou funkci památce dá. To, že si úměrně své představě o dané funkci památku přizpůsobí, je nezbytnou daní, kterou v této situaci za zachování památky musíme zaplatit. Je však naší úlohou, abychom řekli: „Prosím pamatuj na to, že ona změna nesmí smazat vše, proč vůbec o této věci jako o památce uvažujeme.“

Potřeba shody a dialogu

Tohle nikdy právo neřekne dostatečně jasně. Proto jsem nesmírně rád, že se konají konference, které jsou schopné pomoci tomu, abychom našli nějakou shodu na tom, jak má ona prosba znít, ale abychom nezapomněli, že to má být primárně prosba, a nikoli rozkaz spojený s pohrůžkou bičem.

Výše uvedené myšlenky zazněly jako úvodní slova přednesená na konferenci Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska s názvem Ohrožené památky?, která se uskutečnila pod záštitou Ministerstva kultury v Klatovech ve dnech 26.–28. 3. 2026.