Říká se, že co baví děti, to baví i dospělé. Jeden z našich projektů je Poesiomat. Máme ho i u sedmi hradů. Mluvící roura, která má kliku. Tou se zatočí a pak poslouchá vyprávění o místě. Děti nejvíc baví točit a pak něco pustit. Umísťuji také šachové stolky, na kterých nechávám figurky. A na těch stolcích jsou nakreslena témata z historie. Když se táhne věží, tak se třeba v Kadani táhne obrázkem jejich věže na náměstí. Pobývám také na hradě Pirkštejn. U nás to máme jednoduché. Vycházel odsud princ Bajaja do světa. Máme zachovalou věž. Hrad vypadá jako hrad. Provádíme ve věži nedělní zvonění. To zaujme skoro každé dítě. Každé by si nejraději chtělo zkusit také zazvonit. Takže bych doporučil, co nejvíce se něčeho doslova dotknout. Na QR kódy, kde se z mobilu hrají nějaké poznávací hry, moc nevěřím.


Jaký má názor školák Filip Rubáš, Hana Havlůjová z Katedry dějin a didaktiky dějepisu PEDF Univerzity Karlovy nebo kreativní máma omalovánek Oblak Blanka Kučerová? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2026.