PŘÍBĚH | Kdybych já měl peníze, hned bych to opravil

Které projekty vás oslovily?

Podpořil jsem Valdštejnskou lodžii, respektive Valdštejnské imaginárium, které pořádá různé kulturní akce na Jičínsku. Druhý projekt, který podporuji, je průmyslová věž Zauhlovačka, kde se v 19. století vyráběly koberce. Je to krásná stavba, která stojí uprostřed opuštěné továrny. Stará se o ni místní spolek. Třetím podpořeným projektem je barokní sýpka, kde také pořádají různé kulturní akce. A čtvrtý projekt se týkal opravy hrobky místního sudetského továrníka v Oldřichově, což je typicky sudetská vesnice, k níž mám osobní vztah. Místní spolek, který založila jedna velmi aktivní paní, ve vesnici opravil už kdeco. Postavili třeba i hřiště. A to se mi líbilo.

Podle čeho jste se rozhodoval?

Asi intuicí. Ve Via Clarita mi poradili, ať si vyberu něco, s čím souzním, a z toho vykrystalizovala oprava památek. Celý život jsem turista, strašně rád chodím pěšky. Od malička jsem chodil do turistického oddílu, mám rád dlouhé pochody. Hlavně devadesátky jsem prochodil a na těch pochodech pozoroval zanedbané památky, které chátraly. Po sametové revoluci to ve vesnicích, zvláště v těch sudetských, vypadalo opravdu neutěšeně, skoro jako po válce. A tehdy jsem si říkal, kdybych já měl peníze, hned bych to opravil. A to jsem vůbec netušil, že by se to mohlo jednou stát. Na těch vesnicích bylo vidět, že to byly krásné prosperující vsi, s velkými bohatými usedlostmi, které za komunismu značně zpustly. To mně strašně vadilo. Tehdy jsem si snil a nakonec se to stalo realitou – zbohatl jsem, aniž bych o to nějak zvlášť usiloval, a mohl pomoci.

Co Zdeňka Rossmanna nejvíc těší na podpořených projektech? Dozvíte se v nezkrácené verzi článku v jarním vydání časopisu PROPAMÁTKY 2025.