Klíčová je pro vnímání památek rodina, škola tak dlouhodobé procesy téměř neovlivňuje. Obávám se, že pod pojmem „památka“ si většina dětí a dospívajících představí pouze objekty ve správě Národního památkového ústavu. Jakkoliv je péče památkářů o ně často svědomitá a obecně chvályhodná, za socialismu nastavený systém přednostně opečovávaných památek diskvalifikuje ty ostatní, které domněle není nutné chránit. Vztah k památkám lze dlouhodobě kultivovat zvnitřňováním poznání, že konkrétní stavba, cesta, alej nebo hrneček vyrostly z potřeb určitých lidí, kteří často s ostatními vynaložili nemalé úsilí k jejich vytvoření, a to většinou použitím nečekaně trvanlivých materiálů a zapojením technických a estetických dovedností, které my již neovládáme. Dávno odešlí lidé tak v památce žijí dál a my se s nimi pomyslně setkáváme.

Jaký má názor studentka Vysoké školy ekonomické v Praze Kateřina Hrušková, student právnické fakulty Univerzity Karlovy Elias Khamis Abadi nebo děkan fakulty restaurování Univerzity Pardubice Radomír Slovik? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2023.