Metodické centrum moderní architektury (MCMA) v Brně funguje již více než 10 let. Když se ohlédnete zpět do roku 2014, naplnily se původní vize, se kterými centrum vznikalo, nebo se jeho směřování v čase pod vlivem praxe proměnilo?

Řekl bych, že naplnily. Doufám, že jsme oporou pro kolegy památkáře, a i když nemáme patent na rozum, umíme pro většinu situací najít příklady dobré praxe z Česka i ze zahraničí. Že se nám daří popularizovat památky i památkovou péči, vysvětlovat, že i relativně mladé stavby mají své hodnoty. Diskutovat tyto problémy na odborně metodických dnech i dalších akcích, podobně spolupracovat i s kolegy v zahraničí. Trochu složitější se ukázal cíl propojovat akademický výzkum s praxí, kdy jsou výsledky občas jiné, než se na začátku čekalo.


(...)

Sídlem centra je monumentální vila Stiassni od Ernsta Wiesnera. Jak se vám daří skloubit odborný provoz metodického pracoviště se zájmem turistů, kteří chtějí vidět „vládní vilu“ v její autentické kráse?

Popravdě se to úplně nepodařilo. Národní památkový ústav má dvě hlavní sekce, jedna je – zjednodušeně řečeno – servisem pro vlastníky památek a druhá provozuje státní hrady, zámky, jeden důl a jednu vilu. Pobočka napříč sekcemi měla řadu nevýhod, takže jsme se před pěti letech rozdělili.

(...)

Nedávno vzbudila ohlas publikace Smuteční síně a krematoria: Architektura 20. století. Proč jste se rozhodli zaměřit právě na toto, pro někoho možná kontroverzní nebo opomíjené téma? Co nás tato architektura učí o naší společnosti?

My jsme se rozhodli, že postupně zmapujeme veškerou architekturu 20. století podle typologie. Začali jsme hotely a pak jsme hledali téma, které není úplně známé a u kterého byli architekti v době socialismu co nejméně svázáni prefabrikací. A smuteční síně jsou prostě fascinující.

(...)