V domě se i přes pozdější úpravy dochovaly například některé historické okenní a dveřní výplně. „Urbanisticky hodnotná a výrazně exponovaná stavba je pozoruhodná i svým funkčním propojením se sousedním objektem a zároveň se jedná o jeden z mála posledních dokladů původní předměstské výstavby,“ říká ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků. Návrh prohlášení hostince kulturní památkou iniciovali její vlastníci a následně jej doporučila také odborná instituce památkové péče.

Patrový objekt má obdélný půdorys, valbovou střechu a je stavebně propojený s vedlejším domem čp. 205, který je umístěn na baště parkánové hradby. Fasádu přízemí charakterizuje jemná pásová bosáž nebo průjezd s dřevěnými vraty. Ve dvoře je umístěna dřevěná prosklená a v regionu poměrně vzácná pavlač zastřešená pultovou střechou. V interiéru zaklenutého přízemí se nacházejí pozůstatky šablonové výmalby pocházející z první poloviny 19. století. Technický stav objektu je následkem terénních úprav v přilehlé ulici staticky narušen. Klenby v přízemí jsou poškozeny trhlinami a provizorně podepřeny kůly. Střešní krytina se nachází v uspokojivém technickém stavu, omítka fasády lokálně opadává.

Hostinec zřejmě s barokním jádrem je prvně zachycen na nejstarším plánu města z roku 1777. Stavebně byl později rozšiřován a v první polovině 19. století získal současnou podobu. V minulosti sloužil jako konírna a přepřahovací stanice tehdejší pošty. V roce 1899 v něm městské zastupitelstvo zřídilo takzvaný okresní dům, v němž byly kromě jeho kanceláří umístěny například okresní stravovna nebo zprostředkovatelna práce. Další úpravy souvisely se zřízením restaurace Stará pošta.

Bližší informace o stavbě naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.