Co vás přivedlo k zájmu o vojenskou historii a konkrétně o československé opevnění budované ve 30. letech 20. století?
Život v pohraničí, kde jsem se pravidelně setkával s vojáky i s vojenskou technikou. Navíc jsem se narodil ve Vimperku, kde byla velká vojenská posádka. Od poloviny 70. do konce 80. let sloužilo v kasárnách 2 až 2,5 tisíce vojáků. A československé opevnění je pro mě a kamarády z našeho spolku srdeční záležitostí. Každý z nás obdivuje tehdejší odhodlání našich vojáků bránit svou vlast.

Jaká byla vaše cesta k otevření Muzea lehkého opevnění na Soumarském mostě. Co tomu předcházelo?
S nápadem otevřít muzeum lehkého opevnění přišel kolega Jan Němeček z Dobré. Původní myšlenka mít místo pro setkávání přátel a milovníků historie dostala po třech letech úplně jiný spád. Honza Němeček se narodil v sousední Lenoře a už jako malý kluk obdivoval a prohledával bunkry v této linii. Měl tedy jasno, čemu se bude věnovat v důchodu – obnově řopíku na Soumarském mostě. Když už byl objekt téměř zrekonstruován, přicházelo stále více turistů, kteří naléhali, aby se v něm zřídilo muzeum. Samotnému otevření předcházely stovky hodin dobrovolnické práce. Bunkr se musel očistit, provést kamenáž, nátěry, opravit výdřevu a upravit terén. Bez Honzova zapálení pro věc by to nešlo.

Podařilo se vám zrekonstruovat první bunkr. Kdo se na jeho obnově podílel a z jakých zdrojů jste opravy financovali?
První bunkr Honzík máme sice zrekonstruovaný, ale je stále co vylepšovat a ladit. Kamarádů, kteří nám jezdili pomáhat s obnovou objektu, je mnoho. Stálých členů spolku máme osm. Scházíme se i mimo sezonu, plánujeme opravy a akce na další rok. Muzeum se snažíme financovat z dobrovolného vstupného. Vybavení, jako jsou zbraně a další exponáty, hradíme z vlastních zdrojů. Jinak se celkem staráme o tři bunkry a polní betonový kulometní palpost. Jelikož nás ve spolku není mnoho a návštěvnická sezona je dlouhá, máme co dělat, abychom se zvládli postarat alespoň o tento bunkr. Návštěvníky provádí zatím pouze čtyři členové spolku a večer toho mají už opravdu dost.

Co je u vás v prvním opraveném bunkru k vidění? Jaké exponáty, které prezentujete v muzeu, se vám podařilo získat?
Nejcennější je asi z 90 procent zachovalé původní ztracené bednění (vnitřní výdřeva), na to jsme opravdu pyšní. Dochovala se i vchodová mříž, pancéřované dveře, ventilátor, periskopy, původní polní telefon, lefety z ČZ Strakonice pro lehký a těžký kulomet. Bunkr je vybaven lehkým kulometem ze Zbrojovky Brno VZ 30 a těžkým kulometem ZB 37 a dalším vnitřním zařízením.

Myslíte i na dětské návštěvníky. Jaký program či aktivity máte připravený pro ně?
Ano, myslíme i na ty nejmenší. Pro děti jsme vybudovali vzduchovkovou střelnici, kde si zastřílí i jejich často pacifičtí rodiče (směje se). Jeden kolega z Volar to s dětmi vyloženě umí a příběh o československém opevnění jim vypráví skoro jako pohádku, kdy si i my ostatní odpočineme a rádi posloucháme jeho vyprávění spolu s dětmi. Na letošek chceme aktivity pro děti ještě rozšířit, ale to bychom si nechali jako překvapení.

Spolupracujete nebo jste v kontaktu i s dalšími nadšenci či spolky, které pečují o československé bunkry?
Ano, spolupracujeme s nejbližším muzeem od nás, a to je Muzeum lehkého opevnění Annín u Sušice a pak také s Muzeem lehkého poválečného opevnění Křenov.

Co pro vás znamená starat se o bunkry, které byly součástí československého opevnění? Jaký význam podle vás mělo pro první republiku a proč jste se rozhodli tuto naši historii připomínat?
Bunkry vnímáme jako památky, jako se kastelán stará o zámek nebo hrad, tak my se staráme o objekty československého opevnění. Rádi a s úctou připomínáme naše vojáky, kteří byli odhodlaní položit život za naši vlast. Vezměte si, s jakým nadšením budovali opevnění proti nepříteli, které se nakonec nevyužilo. A ani to jim nevzalo chuť a sílu bojovat. A tak utekli do Anglie, kde se stali elitními vojáky, seskočili s padákem znovu na naše území a za svou vlast stejně bojovali. Proto připomínáme naši historii, odvahu a odhodlání našich předků, důležitost obrany našeho státu, a to včetně bojů, které probíhaly na Soumarském mostě. Když nebudeme historii připomínat, hrozí, že se její temná část bude opakovat.

Bližší informace naleznete na stránkách MUZEA LEHKÉHO OPEVNĚNÍ ŘOPÍK HONZÍK.