Zvonička v Panské Lhotě na Jihlavsku

Malou sakrální stavbu najdete v travnatém svahu nad rybníkem v centru obce, jež spoluutváří malebný charakter tamní návsi. Odborníci předpokládají, že byla vystavěna v roce 1846. Má obdélný půdorys se vstupem od jihozápadu, vyzděna je převážně z kamene. Stanovou střechu ukončuje osmiboká lucerna s cibulovou bání a křížem umístěným ve vrcholu. Dnešní vnější vzhled zvoničky s hladkou omítkou z druhé poloviny 20. století je velice strohý. Jednoduchý interiér bez stropního záklopu dává nahlédnout také do krovu, který má klasickou tesanou konstrukci odpovídající polovině 19. století.

„Zvonička je charakteristickým urbanistickým a architektonickým prvkem tradičního uspořádání návsi. Zaplňuje mezeru v památkovém fondu po zaniklých zvonicích v jiných částech Jihlavska, například v Zadním Vydří či Krahulčí,“ konstatuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

Tvrz v Železných Horkách na Havlíčkobrodsku

Je poprvé připomínána v roce 1397, v roce 1569 se dostala do držení pánů z Hradce a byla připojena k rozlehlému polensko-přibyslavskému panství. Ve druhé polovině 16. století přestala zřejmě sloužit svému účelu a později se využívala jako špýchar. Objekt už byl památkově chráněn, ale nyní došlo k rozšíření památkové ochrany o pozemek s pozůstatky opevnění.

„Významným rysem tvrze a obklopujícího pozemku je její poloha, která má významnou krajinotvornou funkci a vytváří z ní pohledovou dominantu,“ uvádí se mimo jiné v materiálech odůvodňujících smysl památkové ochrany. Vlastní tvrz a okolní pozemek se zbytky valů tvoří jeden kompaktní, historický a funkčně logický celek. Jedná se o výjimečnou terénní situaci. Zachován je nejen vlastní objekt tvrze, začleněné ve hmotě dnešní sýpky, ale i dobře čitelné opevnění tvořené příkopem a valem. Celý areál tvrze byl zachráněn díky neplodné půdě a nepříznivému svažitému terénu a skalnímu podloží, které nedovolovaly pozemky využívat jako zemědělskou půdu.

Sokolovna v Moravských Budějovicích

Byla postavena podle projektu významného pražského architekta Františka Krásného. Po architektonické i urbanistické stránce patří k nejvýraznějším objektům současné městské zástavby. Vrstevnatá architektura postavená v antickém duchu je v souladu s ideovým laděním Sokola. Ukrývá velké množství hodnotných architektonických prvků a konstrukcí, původní okenní a dveřní výplně, krov či dlažbu. Mezi nejzajímavější části areálu patří divadelní sál v bruselském stylu, jenž slouží zároveň jako kinosál.

Sokolovně v Moravských Budějovicích přidává na hodnotě osobnost jejího architekta Františka Krásného. Ten se během své profesní dráhy stal specialistou na stavbu sokoloven a vytvořil ideální typ stavby, který přizpůsoboval individuálním požadavkům jednotlivých zakázek. Kulturně-historickou hodnotou areálu je především míra její autenticity. V průběhu let nedošlo k žádné razantní změně hmotového rozložení komplexu. Stavba doposud slouží svému původnímu účelu a je stále v majetku České obce sokolské. Budova je tak součástí stoleté tradice, která jí umožnila přežít v téměř nezměněné podobě až do dnešních dnů.