Unikátní vápenky: Rovná s místními nadšenci pečují o paměť obce

Naším průvodcem po naučné stezce je Milan Smolík, místní zastupitel a hlavní iniciátor nově zbudované naučné stezky v Rovné. První zastavení je u dvou selských vápenných pecí na svahu návrší Zbuš pár stovek metrů od posledních domů obce. Unikátní technické stavby na pálení vápna vybudované v 80. letech 19. století se jako zázrakem dochovaly, ačkoliv se během let staly součástí skládky.

Obě před nedávnem obnovené vápenky si zevrubně prohlížíme, stejně jako blízký vápencový lom, zdroj suroviny pro tyto pece. Vápenky provozoval písecký měšťan Karel Lukáš, jenž byl dokonce v letech 1899–1907 starostou města Písku. Pod reklamní hlavičkou „Obchod s chvalně známým rovenským vápnem“ dodával tuto surovinu na výstavbu píseckých kasáren, škol a dalších budov. Ve vápenkách se kvalitní rovenské vápno pálilo do 20. let 20. století, vozilo se i do Vodňan. Před zavedením průmyslové výroby vápna byly podobné pece na venkově velmi obvyklé, dodneška se jich zachovalo však velmi málo.

Vápencový lom a selské vápenné pece

Zanedbaný vápenný lom nejprve vyklidil místní občan Milan Mráz jako zázemí s ohništěm pro místní myslivce. Následně při akci Ukliďme Česko, do níž se zapojili členové nově vzniklého spolku Modrý Hořec, byly vyklizeny také zanesené vápenky. „Bylo tam spousta odpadků, matrace, kdeco,” vzpomíná Milan Smolík. Na jejich důkladné vyčištění a obnovu získala obec Rovná od Jihočeského kraje dotaci na podporu cestovního ruchu ve výši necelých 100 tisíc korun, zbývajících 200 tisíc bylo hrazeno z rozpočtu obce. Na akci se podíleli i místní občané bez nároku na odměnu – projektant Miloš Polanka zpracoval projekt a František Peterka poskytl stavební dozor. Práce zajistila firma H+T ze Strakonic, jež uvedla obě selské vápenné pece do dnešní podoby. U jedné se na dně dochoval i kříž z cihel, který sloužil k lepšímu odvětrávání.

„Rádi bychom vytvořili u místa vápenek další informační tabuli, a proto jsme se obrátili na vaši redakci, zda byste nám mohli pomoci a propojili nás s lidmi, kteří s vápenkami mají zkušenosti a s nimiž bychom mohli konzultovat zpracování informací a dokumentaci, jak tehdy pece fungovaly a jakým způsobem probíhala výroba vápna,“ podotýká Milan Smolík. Kontakty na firmy i jednotlivce, kteří se problematikou vápenek zabývají, jsme s radostí pro potřeby spolku předali. 

Nadšenci mají nyní v plánu na jedné vápence vybudovat stříšku a druhou chtějí zatím ponechat tak, jak je, aby byla u ní vidět práce zubu času. Milan Smolík chce navrhnout zastupitelstvu obce, aby požádalo o prohlášení vápenek za kulturní památku, aby se zachovaly i pro budoucí generace.

Zastavení naučné stezky

Milan Smolík nás zavedl i k blízké lavičce a kříži s nápisem Panta Rhei, který ještě dopoledne v den naší návštěvy s místním truhlářem Vaškem Machem kotvili do země, a vypráví: „Třicet let jsem pracoval v bance, z toho dvacet let na vyšších manažerských pozicích a na podobné věci jsem neměl čas. I když jsem tady bydlel, byl jsem celý týden pryč. Kvůli nemoci jsem ze zaměstnání před skoro pěti lety odešel do předčasného důchodu. Od té doby již žádné povinnosti nemám a jen se bavím životem a tyto věci mě naplňují. Kříž je taková moje osobní stopa na této naučné stezce“. 

V roce 2022 jsem se rozhodl vstoupit do obecního zastupitelstva a začal vymýšlet různé projekty. „Založili jsme také spolek Modrý hořec, pod nímž naše nápady realizujeme,“ pokračuje ve vyprávění Milan Smolík. Děvčata ze spolku pod vedením předsedkyně Moniky Kubařové pořádají v Rovné spoustu akcí a výrazně oživila společenský život v obci. Název spolku vychází ze vzácné květiny hořce jarního, který je endemitem právě u Rovné a jeho výskyt je zde unikátní i v evropském měřítku.

„Podle pamětníků tu bývalo celé modré pole hořců tam dole na louce, jak se pasou krávy,“ ukazuje směrem k obci z vyhlídky u křížku a dodává: „Dnes tam hořců najdeme bohužel už jen několik kusů, zničili je práškováním, ty zbývající se snaží zachovat ochránci přírody.“

„Naučná stezka byla realizována v roce 2025 a je to moje srdcovka. Její příprava zabrala zhruba rok práce. Ale byly to hormony štěstí, zábava a potkávání se zajímavými lidmi, vesměs s těmi, pro něž je práce koníčkem - nadšenci do historie, archeologie, ornitologie, přírody, kteří mnohdy bez nároku na odměnu přijeli diskutovat, předali nápady, informace či se přijeli jen podívat, jak se dílo daří,“ dodává Milan Smolík. Celkové náklady na 9 zastavení naučné stezky činily cca 250 tisíc korun, z toho necelých 100 tisíc korun poskytl Jihočeský kraj. Putování po stezce začíná na návsi u tabule se slavnými rodáky.

„Připomínáme tam Miloše Smatka, světoznámého dirigenta, nebo Václava Jáchyma Čejku z Olbramovic, českého šlechtice a maltézského rytíře, který založil faru v Radomyšli a tradici poutí ve Strakonicích. Z Rovné pocházel také český legionář a pozdější plukovník československé armády Jan Václav Hronek a také místní sedlák Josef Matásek, jenž pomáhal s archeologickými průzkumy v Rovné, psal národopisné články a divadelní hry pro ochotníky, jeho hra Pro rodné lány – obraz vesnického života byla uvedena v roce 1933 v místním hostinci,” pokračuje Milan Smolík. 

Na dalším zastavení u Rovenského rybníka upozorňuje panel na výskyt 82 druhů především vodního ptactva a za rybníkem najdeme zastavení u louky s hořcem jarním. Na tuto tabuli přispělo Krajské školní hospodářství Protivín.

Vydáváme se dál po stezce směrem k Radomyšli, kocháme se výhledy na příjemně zvlněnou krajinu u Goetheho vyhlídky. J. W. Goethe se však v Rovné patrně nepohyboval. Milanu Smolíkovi se ale líbil citát tohoto velikána, a proto nechal na kámen, vedle obnoveného křížku od místního soukromého zemědělce pana Topky, vyrobit cedulku s jeho citátem: Jedině příroda ví, co chce, nikdy nežertuje a nedělá chyby, ty dělá jen člověk.

Knížecí mohyla

Dojdeme k posledním dvěma zastavením stezky v chráněné lokalitě nad Sedlinou s výskytem vzácné orchideje vstavač bledý až k vrcholové vyhlídce, dřevěnému oknu, v němž se na obzoru nad Radomyšlí vyjímá kostel sv. Jana. O pár desítek metrů dál se dočteme o zdejším archeologickém nálezu z halštatského období. Na místě byla objevena mohyla s hrobem velmože z té doby. Ležel na medvědí kůži a dřevěném kolovém vozu, u něhož se našly další různé artefakty. Po zhruba 100 letech k němu bylo pohřbeno ještě dítě. Předměty z tohoto nálezu najdeme v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích a také v Národním muzeu v Praze. 

„Rád bych naši rovenskou stezku propojil s Radomyšlí a jejími pamětihodnostmi. Diskutuji o tom s Lubošem Peterkou, starostou Radomyšle a kamarádem, který je také velký fanda památek. Stezka by pokračovala k božím mukám u Domanic, dále okolo radomyšelského koupaliště ke křížové cestě, která vede ke kostelu sv. Jana Křtitele. Nedaleko je také židovský hřbitov, kde jsou pohřbeni prarodiče Franze Kafky. Uvidíme, zda se nám to podaří zrealizovat,“ dodává Milan Smolík se spokojeným pohledem do dálky u krásné vyhlídky.

Zelená stuha v soutěži Vesnice roku

Práce na naučné stezce se již nyní začínají obci vracet. Při vyhlášení Vesnice roku 2026 v jižních Čechách uspěla obec Rovná v silné konkurenci a získala Zelenou stuhu za péči o zeleň, veřejná prostranství a životní prostředí včetně finanční podpory ve výši 800 tisíc korun na další enviromentální projekty, které se obec rozhodne realizovat. K úspěchu pomohly mimo jiné právě rekonstruované vápenné pece a nově vybudovaná naučná stezka. „Je to dobrá zpráva, že máme finanční prostředky na to, abychom v této práci pokračovali a dělali sobě i přírodě radost. Navíc máme možnost se pochlubit našimi projekty v celorepublikovém kole soutěže na podzim 2026,” sdílí radost z ocenění Milan Smolík.