Historická tvrz se před zahájením prací nacházela v kritickém stavu a hrozila nejen ztráta kulturněhistorických hodnot, ale také základních stavebně mechanických vlastností. Podle specialistů památkové péče se jedná o jedinečnou kulturní památku svého druhu v regionu. Archeologický výzkum probíhající souběžně s akcí rekonstrukce přinesl řadu nových poznatků ke středověkému vývoji lokality. V interiéru byla provedena mimo jiné konzervace fragmentů historických omítek. Veškeré úpravy byly vedené tak, aby prostor vyhovoval současnému využití. Objekt slouží poskytovateli ambulantních a terénních sociálních služeb města Bělá nad Radbuzou. Dále došlo například podle záměru Milana Směšného k restaurátorské obnově kamenných fasádních prvků (erb nad průjezdem, kamenný portál nad schodištěm nebo překlad jižního okna).

Po dokončení prací v památce vzniklo mimo jiné zázemí pro pracovnice městské pečovatelské služby a informační služby města. Prostory využívají i studenti Virtuální Univerzity třetího věku bělského konzultačního střediska. Senioři se zde věnují pravidelným pohybovým aktivitám. Tvrz postupně ožívá pestrou škálou akcí (výstavy, přednášky, besedy, poradny, kurzy, rehabilitační služby apod.) určenými zejména pro seniory či zdravotně a sociálně znevýhodněné osoby. Obnova podle generálního projektanta Milana Šramla byla spolufinancována Evropskou unií s celkovými stavebními náklady na stavební úpravy více než 73 milionů korun. Dotace Ministerstva pro místní rozvoj činily 54 milionů korun. Dodavatelem se stala firma LS stavby, s. r. o., z Nýrska.

Tvrz byla založena na počátku 17. století Wolfem Josefem Lamingenem z Albenreuthu, pravděpodobně v období kolem roku 1614 (letopočet lze nalézt na ostění jednoho z oken v přízemí). V 19. století přestal objekt sloužit jako sídlo majitele statku a byl využíván jako úřednické bydlení. Pozdější stavební úpravy výrazně změnily někdejší podobu stavby. Ve dvoře se v těsném sousedství obytného stavení nacházel pivovar stejného vzhledu. Ten byl zbořen v roce 1980. Areál památky zahrnující také hospodářské objekty je výraznou dominantou západního okraje historického centra města. Dlouhodobá neúdržba postupně vedla k neutěšenému technickému stavu, který výrazně negativně poznamenal požár památky v roce 2014. Ten společně se silnou kontaminací stavby dřevomorkou vedl k zásadní a nenahraditelné ztrátě mimo jiné hodnotných historických truhlářských a tesařských konstrukcí.