První slova té knihy jsou báseň: Ozvěna temných skrýší o kamenné hrany vydroluje růženec kroků… Text naťukaný na psacím stroji, vložený do klášterní kroniky, otevírá epos o jednom místě, o jednom domě. Od sklepa až po půdu, od nejstarších dějin po včerejšek.

Lze oslavit 300 let vysvěcení chrámu lépe než knihou? Události z roku 1722 dokumentuje publikace, nakonec tak náročná, že se povedlo poslat ji do světa teprve nedávno. Je jako památník, do kterého všichni lidé, kteří pomáhají poznání litomyšlského chrámu, dopisovali další a další informace: přicházely během prováděných průzkumů nebo restaurování. Mozaika do sebe zapadla a výsledek je fenomenální.

Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, minulosti navzdory. Chtěli ho bourat už roku 1814, další pokusy o jeho likvidaci se objevily v 50. letech 20. století. Od roku 1919 byla větší část koleje pronajímána městem k bydlení, její stav se výrazně zhoršoval. Po nuceném odchodu posledních řeholníků kostel osiřel, chyběly mu duše: ticho a mlčení prolamovala jen padající omítka nebo hlasy vandalů, kteří sem přicházeli rabovat.

„Budova byla zachráněna díky spolupráci velkého množství lidí z různých institucí, oborů a profesí, kterým nebyl osud kostela v minulosti ani nyní lhostejný, což by mělo zůstat hlavním poselstvím i dalším generacím,“ píše v knize Veronika Cinková.

Čtenářům předkládá monumentální dílo. Zabývá se založením piaristické koleje a stavební historií chrámu, rozklíčovává vlastnické vztahy a opravy v nedávných desetiletích, zavádí čtenáře do chrámové krypty, do zpovědnice i kazatelny, vysvětluje přítomnost jednotlivých oltářů nebo prvky nástěnné výmalby. Je příručkou, jak rozumět místu a jeho historii, průvodcem, který se nevejde do kapsy, ale bude ozdobou každé knihovny, třeba právě té vaší.

Soutěžte s portálem PROPAMÁTKY o jeden výtisk, čas máte do 20. května na stránkách KLUBU PROPAMÁTKY.