Výstava zachycuje životní osudy Josefa Opitze, studia a následně působení jako zaměstnance významných pražských institucí. Věnuje se jeho výstavní i publikační činnosti, podílu na reorganizaci muzeí severozápadních Čech, aktualizuje bibliografii. Nevyhýbá se ani osobní rovině života Josefa Opitze. Detailněji přibližuje období těsně před koncem druhé světové války, kde díky zápisům ze soukromého deníku přináší velmi niterné prožitky tohoto historika umění a umožňuje nám tím pohled na Josefa Opitze nejen z odborného hlediska skrze vědeckou práci. Část věnovaná pobytu v Německu přináší další dosud nepublikované informace o jeho poválečném působení, představuje hluboký životní předěl, další působení Josefa Opitze a zejména uměleckou seberealizaci a sebereflexi.

Josef Opitz
Je dnes vnímán především jako významný historik umění zejména na poli umění středověku. Své bohaté zkušenosti nejen v oboru dějin umění zhodnocoval dlouholetým aktivním působením na půdě prestižních pražských i severočeských kulturních institucí, v přednáškách na vysokých školách i mimo ně a také psaním odborných publikací, článků, katalogů, soukromých deníků, ale také poezie a beletrie. Jeho další seberealizací byla výtvarná tvorba, které se částečně věnoval ještě v Čechách a naplno ji pak rozvinul po válce v Německu, kdy se stala hlavním předmětem činnosti. Osobnost Josefa Opitze však nepostihuje jen vědecká práce a umělecká tvorba. To, co je pro dnešního člověka zejména poutavé a přínosné, je lidský rozměr jeho životního osudu, v němž zakusil vzestup i pád, období velkého osobního i pracovního naplnění, ale také období hlubokých krizí.

Více informací naleznete na stránkách NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU V ÚSTÍ NAD LABEM.