Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Podpořte další příběhy památek, které mohou inspirovat další statečné zachránce. 🍀
Město Strakonice prošlo v druhé polovině 20. století obrovským nárůstem obyvatelstva díky rozvoji průmyslové výroby. S tím souvisela nevratná a zásadní proměna celých čtvrtí a ulic. Paměť lidí a zaniklých domů se snaží v nové knize s kolegy připomínat Miroslav Špecián.
Strakonice jsem začal poznávat ve druhé polovině 70. let, kdy probíhala velká přestavba a výstavba, město bylo jedno velké staveniště. Postupně jsem si začal více všímat toho, čím město prošlo a co sehrálo roli ve vývoji zástavby. Blízkost vody, schopní jednotlivci, vztahy hradních pánů s měšťany a podnikateli nebo významné podniky přesahující hranice města. Tyto a další skutečnosti ovlivňovaly rozvoj města a nejvíce se projevily ve 20. století.
Zmíněná publikace má podtitul Od samostatné obce do města. Ten napovídá, že jsem se pokusil ukázat nejen proměny architektury, zástavby, ale především společenského života. Původní ves, později oddělená část města, žila ještě dlouho svým životem, který čtenářům přiblížila vyprávění pamětníků.
Společně se dvěma spoluautory Blankou Madovou a Janem Malířským jsme se pokusili přiblížit, jak kdysi vypadala část vnímaná jako Bezděkov, předměstí Strakonic, který si na přelomu 19. a 20. století vybojoval postavení města s názvem Nové Strakonice. Zaniklá Ohrada připomínala vesnici s rolníky, zemědělskými staveními, hospodou i kovárnou. Medová kaše, stavěná ve 20. letech, byla klidnou městskou čtvrtí rodinných domků se zahrádkami. V blízkosti soutoku Volyňky a Otavy stála synagoga obklopená bytovými domy. Díky spoluautorům se nám snad povedlo upřesnit, kdo a kde bydlel v místech, jež patří již minulosti. Jak se tam žilo, zase přiblížily vzpomínky těch, kteří tam prožili kus života.
„Mladší generace si těžko představí, na čem a jak město po staletí vyrůstalo.“
S tím je možné jen souhlasit. Po nepřiměřeně velkých a až neuvážených zásazích určitě mnohým lidem chybějí některé části města. A nejen protože tam prožili mládí. Palackého náměstí bylo uzavřeno řadou domů s byty a prodejnami. Kolem kostela sv. Markéty stály domy a protékala voda. Nic neřešící přemostění skrylo soutok a v místech, kde předtím bydleli a procházeli se lidé, nyní parkují nebo projíždějí auta. Myslím si, že autokratické a technické uvažování zvítězilo nad prostým přemýšlením o charakteru zástavby. Mladší generace si těžko představí, na čem a jak město po staletí vyrůstalo, co určovalo jeho vývoj a co přestavba odstranila. Naše publikace snad trochu přiměje k zamyšlení někoho, kdo bude v budoucnosti o velkých změnách města rozhodovat.
Kniha byla určena hlavně občanům města, prodává se na místech v blízkosti soutoku. Zatím jsme se s negativními ohlasy nesetkali.
Přišel jste se zajímavým nápadem. Pro pokračování by se určitě náměty našly, vždyť Strakonice jsou, pokud jde o změny, velmi zajímavé. V minulosti byly významným průmyslovým městem a dopravní křižovatkou, mnohé je jinak. Tak uvidíme.