Nová kniha a výstava v CAMPu mapují Prahu v éře devadesátek

Devadesátky si často spojujeme s divokými večírky, uvolněnými konvencemi a optimistickou atmosférou. Ta se promítala i do stavebních projektů. Zatímco architektonická obec z tohoto období vyzdvihuje návrat k přísným proporcím, poctivým materiálům a stavbám s uvědomělým charakterem, širší veřejnosti utkvěl v paměti spíše kýč –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nápadné tvary, zlaté rámečky a exhibice kapitálu. Jaký obraz vytvořila kombinace a do jisté míry i soupeření těchto dvou perspektiv? Ptají se autoři knihy i výstavy.

Po letech, kdy odborná i laická veřejnost přehodnocovala svůj vztah ke stavební produkci 60. až 80. let, na řadu znovuobjevení architektury vzniklé bezprostředně po pádu komunismu. Devadesátá léta byla důležitou a turbulentní, ale v architektuře dosud spíše přehlíženou dekádou. 

Právě proto vydává IPR Praha knihu DEVADE od autorů Matěje Beránka, Jana Bureše, Radka Šrettra Úlehly a Adély Vaculíkové, kterou tato nová stejnojmenná výstava v CAMPu doprovází.

„Mnohá tehdejší témata jako obsloužení pražského letiště kolejovou dopravou nebo třeba dokončení vnějšího takzvaného Pražského okruhu řešíme dodnes a věnujeme se jim i v Metropolitním plánu. CAMP touto výstavou ukazuje, že bez hlubší znalosti a porozumění nedávné historii nelze zodpovědně plánovat budoucnost metropole,“ říká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

Praha a s ní i celé Česko se po pádu komunismu otevřely přílivu zahraničních vlivů, nových trendů i digitálních technologií. Vznikla řada dnes již etablovaných architektonických ateliérů. Proměnilo se fungování profesních spolků, vztah k veřejnému prostoru, společenské postavení architektů, a dokonce i jejich vnímání politickou reprezentací země. Do Česka začal proudit zahraniční kapitál a zásadně se vyvíjely vztahy mezi architekty a soukromými investory. 

V Praze navíc začaly poprvé působit přední světové architektonické kanceláře a s nimi i velká jména, jako Frank Gehry, Jean Nouvel nebo Ricardo Bofill, kteří spolu s domácími architekty měnili podobu metropole a postavili řadu dnes již ikonických staveb.

Expozice ukazuje, že devadesátková architektura byla myšlenkově mnohem bohatší a stylově rozmanitější, než za jakou byla dlouho považována, a že nabízí klíč k pochopení polistopadové transformace hlavního města.

Tento ucelený pohled na architekturu let 1989–2004 ilustrují příběhy a dobové i současné snímky vybraných staveb, mezi nimiž najdeme nejen ikonický Tančící dům či mnohdy zatracovaný hotel Don Giovanni, ale například i hotel Hilton Prague, areál Výstaviště Praha s Křižíkovými pavilony, Spirálou a divadlem Pyramida či mostní tubus metra B, vizuálně připomínající kroutícího se hada mezi paneláky. A mnoho dalších staveb.

„Dobovou atmosféru a společenský kontext představí velkoformátová projekce  od Pierra Urbana, vytvořená z archivních materiálů České televize a aktuálních fotografií devadesátkových staveb od Radka Štrettra Úlehly. Pro zájemce jsou k dispozici hmatové modely vybraných staveb, které zpřístupňují téma i nevidomým,“ doplňuje Štěpán Bärtl, vedoucí CAMPu.

Součástí výstavního projektu je také doprovodný program, v němž najdete komentované prohlídky, přednášky, debaty, kino a akce pro děti. Podrobně v příloze.