Kdy jste zpozoroval, že žijete pro památky?

Asi už v dětství a během dospívání, kdy jsem s rodiči často jezdil na výlety po českých a slovenských hradech, zámcích a starobylých městech. Už tehdy mi historické stavby něčím učarovaly. Asi i proto jsem se později rozhodl studovat historii, i když jsem nakonec skončil u svého druhého oboru angličtiny jako překladatel. Ale láska k památkám mi zůstala. Naštěstí s manželkou, která také vystudovala historii, tuto vášeň sdílíme společně a rádi navštěvujeme muzea, galerie a historická místa. Naposledy nás například uchvátily Pompeje, kde si člověk uvědomí, že díky přírodní katastrofě, která bohužel zahubila tisíce lidí, se nám až do dneška zachoval „zakonzervovaný“ téměř nezměněný obraz života ve starověkém městě. Stejně tak jsme byli překvapeni v Rize, která má největší počet secesních staveb ze všech evropských měst.

K jaké památce se nejraději vracíte a proč?

Nemám konkrétní oblíbenou památku, líbí se mi téměř všechny. Máme nevýslovné štěstí, že na tak malém území, jakým je Česká republika, se nachází tolik nádherných a nespočetných historických památek. Pokud bych si však musel vybrat, pak by to asi byl Pražský hrad, symbol české státnosti. Zde člověk na jednom uceleném místě najde stavby ze všech slohových období naší více než tisícileté historie. Stejně tak mám ale rád Karlštejn pro jeho majestátnost, i když Mockerovou přestavbou v 19. století ztratil hodně ze své historické originálnosti. Líbí se mi také třeba hrad Pernštejn právě pro svou historickou původnost nebo Jindřichův Hradec či pohádkově nádherná Červená Lhota. Obdivuji se však i movitým památkám, takže jako severomoravský „patriot“ rád navštěvuji muzeum Tatrovek v Kopřivnici. Uchvátily mně rovněž historické plachetnice, takže neopakovatelným zážitkem pro mě bylo vidět zblízka vrak švédské válečné lodě ze 17. století Vasa, která je vystavena ve speciálním muzeu ve Stockholmu, nebo vstoupit do nitra anglické řadové lodě Victory v Portsmouthu. Na druhou stranu své kouzlo má i obyčejná dřevěnka postavená v krásném přírodním prostředí.

Podle čeho si vybíráte, koho chcete podpořit?

To je asi srdcová záležitost. Jak jsem už uvedl, památky mě uchvátily, tak proto PROPAMÁTKY. Ale rád podpořím i charitativní činnost, pokud vím, že je to správné a můžu si to zrovna finančně dovolit.

Proč podporujete památky pravidelně?

Myslím, že to dává smysl. Je správné zachovat toto jedinečné dědictví i pro budoucí generace. Člověk by měl vědět, kde má svoje kořeny, aby mohl v životě po všech stránkách růst. Stejně tak jsem si vědom toho, že i neziskové organizace, potřebují stejně jako ostatní lidé pracující ve veřejné či soukromé sféře určitou finanční jistotu a nemohou se spoléhat jen na „náhodné“ dary.

V čem spatřujete přínos činnosti redakce PROPAMÁTKY pro vás osobně nebo pro společnost?

Myslím, že je velmi úctyhodné takto propojovat nadšence, kteří si zamilovali historii a památky. Hlavní péči o památky by sice měl mít stát, ale ani ten nedokáže zachránit vše. Je moc dobře, že existuje komunita lidí, kterým na našem dědictví záleží, a díky redakci PROPAMÁTKY mohou snadněji navazovat a udržovat kontakty, což jim určitě při jejich činnosti pomáhá. Výměna zkušeností je důležitá ve všech oborech.