Z početně bohatého spektra panských sídel rozličného charakteru se na Chebsku do současnosti dochovala pouze asi desetina. Část z nich v minulosti zcela zanikla, ostatní jsou opuštěná bez větší naděje na záchranu. Tři zvolené památkově chráněné hradní lokality potkal příznivější osud. Jedním z podstatných důvodů nelehkého vývoje Chebska představovalo jeho historicky proměnlivé geograficko-politické zakotvení v rámci českých zemí. Obnova hradů je každoročně podporována finanční dotací Ministerstva kultury z Programu záchrany architektonického dědictví.

LIBÁ
Hrad s původním názvem Liebenstein se nachází asi 11 km severozápadně od Chebu na výrazném ostrohu nad potokem uprostřed stejnojmenné obce. Byl založen po polovině 13. století jako sídlo ministeriálů příslušných k Chebu. Po roce 1989 areál koupil soukromý majitel, který začal v devadesátých letech s jeho postupnou opravou. Provedené stavební zásahy zamezily hrozící přeměně objektu ve zříceninu. Význam Libé je dodnes vzhledem k dochovaným krajinotvorným a architektonickým hodnotám ne zcela doceněný.

SKALNÁ
Hrad s původním názvem Wildstein stojí na žulovém ostrohu nad údolím potoka v západní části obce Skalná vzdálené asi 10 km severně od Chebu. Založen byl kolem roku 1200 jakožto sídlo ministeriálního rodu navázaného na chebskou falc a patří do okruhu štaufské stavební huti. Skalnou v roce 1997 koupil soukromý majitel, který postupně provádí rekonstrukci. Ta je v posledních letech soustředěna na konzervaci obvodového pláště a stavební úpravy v objektu nového zámku. Celkový význam památky, která se v době vzniku nacházela mimo svazek českých zemí, spočívá především v míře zachování.

HARTENBERG
Hrad se nachází na strmém ostrohu nad říčkou Svatavou v obci Hřebeny asi 7 km severozápadně od Sokolova. Počátky sídla s jádrem bergfritového typu nejsou zcela jasné, vznikl na přelomu 12. a 13. století. Zajímavostí je, že hrad několikrát navštívil Johann Wolfgang von Goethe. Do roku 1945 byl obydlený, přilehlé objekty měly rozličné využití. Po druhé světové válce v areálu sídlila armáda, poté jej státní statek využíval jako sklad obilí a brambor. Neudržovaný a silně poškozený areál vyhořel v roce 1985 a jeho definitivní konec se zdál neodvratný. K podstatné změně došlo v roce 1997, kdy hrad zakoupil soukromý majitel a začal s nutným vyklizením a záchrannými pracemi. Celý proces obnovy byl a nadále zůstává jedinečný zapojením dobrovolníků, kterých se vystřídalo přes 1 000 z více než 70 zemí. Před dvěma lety získal majitel ocenění Národního památkového ústavu Patrimonium pro Futuro v kategorii Záchrana památky.

Celý text doplněný mimo jiné o názor specialisty z Národního památkového ústavu Tomáše Karla si můžete přečíst v časopisu PROPAMÁTKY ZIMA 2018/2019. Tištěný čtvrtletník posíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Více informací naleznete v sekci PODPOŘTE NÁS.