Pario v Síni slávy: Příběh o vášni k řemeslu a úctě k památkám

Kdy a kde se začal psát úspěšný příběh vaší společnosti Pario?

Dovolím si trochu retrospektivy. Ke střechám jsem „přičichl“ již při studiu na ČVUT v Praze, kde jsem v roce 1984 obhajoval diplomovou práci u pana docenta Kutnara. Následovala stavařská praxe u Pozemních staveb Hradec Králové, závod Stavomontáže. V podniku jsem řídil početný kolektiv pokrývačů a klempířů. Celkem 40 zaměstnanců až do roku 1998. V té době ve mně zrálo přesvědčení opustit velkou stavební firmu a vydat se vlastní cestou. Začátkem roku 1998 po oslovení mých dvou kolegů techniků, budoucích společníků firmy, a všech pokrývačů a klempířů na středisku střechy padlo mé rozhodnutí založit vlastní firmu. Naše nová společnost PARIO, s. r. o., zahájila svou činnost k 1. červnu 1998. Práci jsem nabídl všem mým montérům s tím, že jsem si uměl představit rozjezd firmy tak s polovinou stávajících zaměstnanců. K mému překvapení se mi přihlásilo až na 3 klempíře všech 37 oslovených. A jelikož jsem nechtěl dělat žádnou selekci, finální sestava byla jasná.

 
Jaký byl vývoj vašeho portfolia, jaké práce a služby jste mohli investorům nabízet?

Hned na začátku činnosti firmy jsem věděl, že pokud chceme něčeho úspěšného dosáhnout, nejvyšším kritériem musí být sázka na kvalitu, a to ve všech směrech. Jak při vlastních realizacích, tak v přístupu k zákazníkům. K tomu jsem se svými společníky nabádal všechny naše zaměstnance. A nejen to, využívali jsme jakékoli možnosti školení u výrobců či dodavatelů materiálů. Máme to tak dodnes, žádné smysluplné kurzy a školení nevynecháváme. Jak se říká, opakování je matka moudrosti. Dovolím si jeden malý příklad: když jsme byli kdysi osloveni zahraničním dodavatelem břidlice k navázání spolupráce, nevěděli jsme o technice pokládky takřka nic. Vzali jsme to však jako hozenou rukavici. Díky tomu si naši pokrývači umí nyní poradit takřka s každým detailem.

S jakými materiály ve firmě pracujete?

Jak jsem už uvedl, měli jsme 37 zaměstnanců. V naší praxi používáme jen tradiční osvědčené materiály a technologie. Mohu jmenovat již zmíněnou břidlici, titanzinek, hliník a zejména pálenou krytinu Tondach. S tímto materiálem (a zejména bobrovkami a prejzy) umíme položit a provést téměř jakýkoliv detail.

Vaše firma se specializovala na obnovu střech sakrálních památek. Které z nich byly pro vás největší výzvou a z kterých máte i po letech největší radost?

U střech těchto staveb jsme pracovali zejména s materiály z přírodní štípané břidlice. Pálenou krytinu značky Tondach jsme použili například na střechách kláštera sv. Voršily v Kutné Hoře. Na krytinu lodí kostela jsme použili Velký prejz na sucho. Na centrální kopuli jsme pokládali Malý prejz do malty. Tvar této střechy kladl na pokrývače značné požadavky především kvůli zborceným plochám. Obdobné majstrštyky pro naše pokrývače vyžadovala rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. I tam jsme použili Malý prejz Tondach do malty, patinový odstín. A nakonec kostel Grunta, střecha nad presbytářem, tvar polokužele, pokládka do malty, se zajímavým detailem okapu a nástřešního žlabu.

Mezi úspěšnými realizacemi střech najdeme i velké památky: hrady, zámky apod. Můžete připomenout některé, které kladly na vaše pokrývače, tesaře a klempíře největší nároky?

Určitě bych zmínil Bieberštejnský palác na hradě Kost, klášter sv. Voršily v Kutné Hoře, zámek v Poděbradech nebo konírny v areálu zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Velké nároky pro nás kladly i realizace na zámcích Koloděje a Litomyšl.

Na památkových objektech jste zpravidla využívali pálené krytiny značky Tondach. Můžete popsat, jak se vám s těmito výrobky pracovalo, pracuje a proč dostávaly u vašich prací většinou zelenou?

Naše firma používá na památkových objektech tradiční materiály. Z pálených krytin se jedná právě a zejména o krytiny značky Tondach. V tomto segmentu nejvíce používáme bobrovky (šupina, koruna) a prejzy.

Doporučil byste krytinu Tondach dalším majitelům či správcům památek, případně proč by si měli vybrat právě tuto značku?

Určitě, jedná se totiž o tradiční materiály, které jsou s oblibou používány právě na památkových objektech. Střechy položené z pálených tašek navíc působí elegantním dojmem.

Na 21. ročníku soutěže Tondach Pálená střecha 2025 byla vaše společnost PARIO uvedena jako vůbec první do Síně slávy, nové kategorie pro úspěšné stavební firmy, za nimiž je vidět kus precizní práce. Co pro vás toto ocenění znamená?

O tomto korunování v souvislosti s 21 roky existence soutěže Tondach Pálená střecha jsem já, a myslím, že nejen já, absolutně nic netušil. Organizátorům se podařilo udržet tento milník zcela pod pokličkou. Musím říci, že naše firma je za dlouhá léta poměrně často zvyklá sbírat různá ocenění napříč jednotlivými soutěžemi. Avšak snad poprvé po dlouhé době mně uvedení firmy do Síně slávy opravdu zaskočilo. Samozřejmě příjemně. Ještě dlouho jsem to celý večer vstřebával. Vnímám to ocenění jako krásné završení naší dlouholeté činnosti na střechařském trhu. 

Na setkání jste mluvil o tom, že firmu Pario chcete postupně předávat nastupující generaci kolegů. Jaká byla kritéria výběru následovníků a budete jim ku pomoci aspoň na začátku jako jakási supervize?

Již delší dobu řešíme se svými společníky ve firmě výhled, co a jak bude s firmou v budoucnu. Bohužel nikdo z nás nemá pokračovatele v rodině. Rádi bychom ale zachovali kontinuitu, aby PARIO mohlo fungovat dál. Oslovili jsme proto vytipované zaměstnance, s jedním jsme již dohodnuti, že obsadí post nejvyšší. A další naše nástupce si zatím, s dovolením, nechám pro sebe.