Mít v obci zámek, to je terno. Skutečně? Zámků u nás máme dost. Řada z nich byla od devadesátek na prodej. Se statutem kulturní památky. Podle zákona památku stát chrání. Ale jak se majitel postaví k faktu, že má v rukou kulturní dědictví? Může se stát, že je mu to úplně jedno. To nejsou příklady ojedinělé. České památkové objekty si zažily své, sloužily armádě, sociálním službám i zemědělcům. Také dnes jsou zájmy majitelů různé. Představa obecní samosprávy o využití místního zámku, který si obec sama nemůže dovolit, je ideálně spojena s veřejnou částí, jež poskytne přidanou hodnotu. Park, expozice, kavárna. Návštěvníky i pracovní místa. Neumím říct, zda je lepší hotel či domov seniorů. Podstatné je, aby památková ochrana nebyla jen na papíře. Aby s ní spojené povinnosti nebyly komplikací. Aby památky nebyly v rukou těch, kdo v nich nevidí udržitelný potenciál. Aby byly součástí života regionu. Otázkou není, zda chceme, aby nám z oken šlechtických sídel mávali turisté, ale jestli lze ovlivnit, aby památka zůstala památkou, byť s komerčním využitím. A jestli se to nevnímá tak, že zámků máme dost, a prostě sem tam nějaký oželíme.

Jaký má názor majitelka zámku Načeradec Stanislava Bártová, garantka národních kulturních památek Jana Fiala Tichá nebo architekt Martin Franěk? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2025.