Mýtus lidu jako základu národa tvořil páteř nacionálního hnutí a obecné přijetí české identity přímo určovalo úspěch jeho utváření. Mimoměstští obyvatelé byli většinou považováni za uchovatele jazyka a odsud rostl kult lidu a venkova. Jak a proč se naše pojetí lidu odlišovalo v interpretaci od anglosaské a francouzské představy politické, sociální a kulturní identity? Jak se vyvíjelo od prvního novodobého využití při korunovaci Leopolda II. v Praze roku 1790 až po hledání ztraceného ráje a pramenů moderní evropské kultury? Nejen tyto otázky se pokusí zodpovědět hosté sympozia.

Venkovské atributy přestaly být od určité doby považované za krajovou exotiku a obdivovanou (a možná obávanou) jinakost, ale začaly být vysoko hodnocené jako základ sounáležitosti určité skupiny lidí, od níž se odvíjí kulturní identita a hodnoty moderního národa. Objevilo se zákonitě přivlastnění si něčeho již existujícího, což patří k tradičním uměleckým strategiím. Projevovalo se jak formou přímých citací jiných uměleckých děl v novém kontextu, tak jejich transformacemi. Cílem setkání bude i sledovat, jakými způsoby a především za jakým účelem umělci 19. století přebírali formální i námětové motivy z lidové kultury, jak s nimi zacházeli a jak je využívali v rámci vlastních záměrů.

Součástí zvýšeného zájmu o lidovou kulturu v 19. století se stalo shromažďování, dokumentování a nakonec i veřejné prezentování lidové kultury. Tento jev lze sledovat na poli literatury, hudby i výtvarného umění. Dalším důležitým úkolem sympozia bude proto poukázat na styčné body i rozdíly v přístupech ke sbírání a dokumentaci „lidových“ písemných, hudebních a výtvarných památek.

Akci pořádají Ústav dějin umění AV ČR ve spolupráci se Západočeským muzeem a Západočeskou galerií v Plzni. Více informací naleznete na stránkách PLZEŇSKÉHO SYMPOZIA. Mediálním partnerem je portál PROPAMÁTKY.