Profesor Horyna náležel k velkým znalcům barokního umění. Je autorem celé řady monografií, například v roce 1998 mu vydalo nakladatelství Karolinum výpravnou knihu Jan Blažej Santini, a odborných studií zaměřených na barokní architekturu a sochařství. Věnoval se rovněž památkové péči a spolupracoval na velkých výstavních projektech, jakým byla Sláva barokní Čechie v roce 2001.

Mojmír Horyna se narodil v Praze 23. března 1945. V letech 1963 až 1970 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po skončení studií působil krátce v Národní galerii v Praze a na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Zásadní období let 1972 až 1987 strávil ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze. Věnoval se především stavebněhistorickým průzkumům a barokní architektuře.

V roce 1988 se vrátil do Národní galerie, od roku 1990 pak působil hlavně na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1993 se habilitoval pro obor teorie a dějiny umění a v roce 2001 byl jmenován profesorem pro obor dějiny umění. V letech 2001 až 2006 zastával funkci ředitele Ústavu pro dějiny umění na své alma mater. Od vzniku Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy přednášel dějiny barokní architektury také na něm. V roce 2006 se profesor Horyna stal prorektorem. Byl členem odborných a vědeckých rad Univerzity Karlovy, Ministerstva kultury či Národního památkového ústavu. Mojmír Horyna zemřel 26. ledna 2011.