Restaurovaná madona z Havraně byla představena veřejnosti

V roce 2022 zakoupila Národní galerie Praha (dále jen NGP) z prostředků Ministerstva kultury unikátní sochu Madony na andělském trůnu z Havraně a následující tři roky odborníci sochu restaurovali. „Nález takto významné sochy ze 14. století je pro 21. století ojedinělou událostí. A právě z toho důvodu přistupovali specialisté NGP k jejímu restaurování s největší pečlivostí včetně odborných konzultací a diskuzí nad celým procesem,“ říká Alicja Knast, generální ředitelka NGP. Začlenění dřevořezby do stálé expozice znamená výrazné obohacení fondu dílem z doby vlády Karla IV. Během jeho éry vznikala na území Koruny české díla světové úrovně, která sbírají také přední zahraniční muzea, jako například Bode-Museum v Berlíně, Metropolitan Museum v New Yorku nebo Kunsthistorisches Museum ve Vídni.

„Madona z Havraně navíc umožňuje díky své jedinečné ikonografické a výtvarné kvalitě znovu promýšlet pohled na výtvarnou kulturu období vlády Karla IV. I z tohoto důvodu je akvizice, restaurování a vystavení mimořádně významným muzeálním počinem,“ doplnila Olga Kotková, ředitelka sbírky starého umění NGP.

Proces restaurování

Nedlouho po nákupu sochy zahájila NGP časově a technicky náročný proces restaurování. Během dlouhé etapy byly mimo jiné postupně snímány jednotlivé vrstvy polychromie, přičemž každý krok instituce konzultovala s širokým týmem předních odborníků na středověké umění, včetně profesorky Michaely Ottové a profesora Jana Royta. Restaurování se ujala Markéta Pavlíková, specialistka NGP. Kromě samotného restaurování madony proběhl také komparativní restaurátorský a chemickotechnologický průzkum, při kterém byly porovnávány stylově nejbližší sochy ze třetí čtvrtiny 14. století. „Sochu lze stylově přiřadit i k malířským dílům té doby, asi nejvýrazněji je podobná madoně na votivní desce Jana Očka z Vlašimi. Všechna srovnání ukazují na to, že socha vznikla v 60. či 70. letech 14. století,“ řekla restaurátorka Markéta Pavlíková.

Díky náročné restaurátorské akci lze zhruba odvodit někdejší podobu madony. Na hlavě Panny Marie původně spočívala koruna, jež ji povyšovala na Královnu nebes. Je pravděpodobné, že v celkové kompozici také hrála významnou roli její nekompletně dochovaná rouška. Ta zakrývala trup madony, přičemž cíp roušky mohl přidržovat Ježíšek. Neméně důležitým motivem je pásek Panny Marie. Toto zdůraznění části Mariina oděvu zřejmě odkazuje na relikvie pásku Panny Marie, které Karel IV. daroval roku 1354 do pražského Svatovítského pokladu.

„Překvapivé je také zjištění, že s výjimkou partií obličeje a rukou můžeme mluvit o původní zlatostříbrné barevnosti sochy. Jedná se tedy o dílo srovnatelné se zlatnickými pracemi, čímž tím ještě více nabývá na významu, protože zlato bylo vnímané jako metafora božského světla,” uvedla Adéla Pavlíčková, kurátorka Sbírky starého umění NGP se specializací na bohemikální sochařství do roku 1420.