Podkarpatská Rus byla pro svoji divokost a určitou romantičnost vyhledávána více fotografy. K popularitě tohoto „Bohem zapomenutého“ kraje přispěly román Karla Čapka Hordubal nebo baladická kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. V neposlední řadě i ve 30. letech stále více pěstovaná turistika. Země ve 20. století prošla mnoha politickými zvraty. Dá se ale říci, že 20.–30. léta 20. století, kdy byla součástí Československé republiky, patřila ke šťastnějším obdobím jejích dějin.

Podkarpatská Rus byla vyhledávána více fotografy. Jedním z nich byl i Bohumil Vavroušek, jehož snímky jsou do 27. ledna k vidění v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, konkrétně v Galerii Josefa Sudka. Výstava mapuje průřez celou jeho tvorbou. Dokumentuje lidové dřevěné stavby, hřbitovy, kaple nebo boží muka. Autor při svých návštěvách nejvýchodnější části země postupoval s vědeckou precizností, nejintenzivněji v letech 1915–1929.

Vavroušek se narodil 25. června 1875 ve Slavětíně, studoval učitelský ústav a pak působil jako učitel na venkovských školách a později na pražských Vinohradech. Už v roce 1909 jel na cestu do Haliče a cesty na východ pak mnohokrát opakoval. Dokumentoval práce anonymních stavebníků a řemeslníků tak, aby vynikla jejich zručnost i výtvarný cit. Výsledkem jeho práce byly například tyto publikace: Malebné Slovensko: památky historické a stavitelské, ukázky různých krojů, staveb, umění a života lidu slovenského, Dědina – 516 fotografií lidových staveb v republice Československé, Kostel na dědině a v městečku – 615 fotografií církevních staveb v republice Československé a Církevní památky na Podkarpatské Rusi z roku 1929. Bohumil Vavroušek zemřel 6. října 1939 v Praze.

Více informací naleznete na stránkách UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA V PRAZE.