Langweilův model v unikátní instalaci a knize

Co vás přivedlo k vašemu profesnímu zaměření a lásce ke staré Praze, k úsilí ji zachovat v co možná nejautentičtější podobě pro další generace?
Postihlo mě to nějak přirozeně v době, kdy jsem byla na gymnáziu. Chodila jsem po Praze a pomocí knížek si vytvářela a sepisovala vlastní trasy procházek. Po střední škole jsem se nedostala hned na vysokou, ale všechno špatné je k něčemu dobré. Zamířila jsem do Muzea hlavního města Prahy, kde jsem velmi rychle „zakořenila“ a přitom postupně prošla řadou funkcí, od sekretářky ředitele a personalistky přes dokumentátorku, produkční výstav po současné zařazení kurátorky. Mezitím jsem si samozřejmě musela vysokoškolské vzdělání doplnit.

Jak jste se stala kurátorkou tak vzácného exponátu, jako je Langweilův model Prahy? Co tato práce obnáší?
Popravdě jsem měla víc štěstí než rozumu, tehdejší správkyně modelu odcházela do důchodu a já byla ve správný okamžik na správném místě. Několik let jsem pak prováděla velmi důkladný výzkum, v němž jsem podrobila konfrontaci s historickými prameny všechny dosud známé informace o životě Antonína Langweila a vzniku jeho modelu. Výsledky práce jsem shrnula do knihy Svědectví Langweilova modelu Prahy vydané v roce 1996. Práce kurátorky jinak obnáší vše, co s exponátem souvisí: badatelské služby, dokumentaci, výstavní využití, spolupráci s médii apod. Zároveň model není jedinou věcí, kterou mám v muzeu ve své správě, ještě se starám o sbírku historických fotografií Prahy.

Muzeum Prahy získalo unikátní Langweilův model do svých sbírek v roce 1954. Antonín Langweil ho vytvořil v letech 1826–1837. Kde všude se jeho zmenšená metropole nacházela, než doputovala do muzejních sbírek?
Po Langweilově smrti koupil model od vdovy Langweilové v roce 1840 císař Ferdinand V. a věnoval ho jako dar Vlastenskému muzeu (dnešní Národní muzeum). To ho příležitostně vystavovalo nejprve ve svém sídle v Nostickém paláci Na Příkopech. Po dostavění budovy na Václavském náměstí byl krátce tam, ale v roce 1891 se stal součástí expozice Prahy na Jubilejní výstavě na pražském Výstavišti a v této budově pozdějšího Lapidária již zůstal po celou první republiku.

Odkdy začal model sloužit jako výchozí pramen pro pražskou památkovou péči?
Myslím, že to bylo až po druhé světové válce. Tehdy byl poprvé model velmi důkladně zdokumentován právě pro účely památkové péče. Veřejnosti se model představil poprvé přibližně po 15 letech v roce 1961 v expozici Muzea hlavního města Prahy. Vzbudil veliký obdiv a nadšení, teprve tehdy totiž byla oceněna jeho místopisná výpověď. Cítím to jako přímou úměru – čím víc se vzdalujeme od doby vzniku modelu, tím si ho víc vážíme, a tím je pro nás vzácnější a zobrazení Prahy překvapivější. Vždyť v roce 2026 to bude už přesně 200 let, co na něm Langweil začal pracovat. Úplně čerstvou zprávou také je, že Ministerstvo kultury prohlásilo Langweilův model za kulturní památku, což není úplně obvyklé pro sbírkový exponát muzea, ale zároveň je to velkým uznáním jeho hodnoty.

Model byl v minulosti prezentován za obří vitrínou jako celek. Nyní by měly být jeho části nově prezentovány odděleně. Jak bude vypadat finální expozice a jak dlouho bude takto instalovaný model k vidění?
Není to poprvé, co model vystavujeme rozložený. Takové výstavy již byly v minulosti dvě a vždy se těšily velkému zájmu veřejnosti. Dívat se na složený model je krásné jako dívat se na Prahu z Petřína, ale unikají vám všechny detaily ulic, jednotlivých domů a paláců, prostě je odtamtud nevidíte. Pokud město chcete opravdu poznat, musíte vyrazit do ulic. A tak je to i s modelem, který je mimořádně podrobný, a byla by škoda nemít vůbec šanci se jeho ulicemi projít, i když jen očima. Model bude v nové expozici instalován ve 12 vitrínách. Vedení muzea plánuje tuto expozici na přibližně pět let. Chystají se také komentované prohlídky modelu, které by měly být minimálně jedenkrát měsíčně.

Po náročné rekonstrukci hlavní budovy Muzea Prahy a také očištění modelu, které trvalo několik měsíců, vyjde u příležitosti znovuotevření expozic i nové prezentace modelu vaše zbrusu nová kniha Langweilův model: Procházka Prahou před dvěma sty lety. Můžete popsat v čem je jiná a unikátní?
Půjde o úplně jiný přístup než v mé první knize o modelu. Tehdy jsem se primárně zaměřila na prezentaci výsledků svého výzkumu o samotném Langweilovi, nyní půjde o mnohem podrobnější zhodnocení a popis zobrazení Prahy na modelu. V nové knize bude publikována nejnovější fotografická dokumentace modelu, kterou zhotovil fotograf muzea Jan Vrabec. Vlastně je to kompletně obrazová knížka, fotografie modelu s komentářem.

Langweilův model má kolem 2400 staveb. Při tomto počtu nebylo možné jistě postihnout a popsat všechny objekty. Na jaké jste se v knize zaměřila a z jakého důvodu?
Vždycky jsem se specializovala na stavební proměny a zaniklé stavby. Cítím k nim určitý sentiment, jakousi nespravedlnost, že právě ony musely zaniknout, ačkoliv nebyly o nic méně hodnotné než ty, co zůstaly stát. Snažím se je proto připomenout, popsat a alespoň tímto malým „pomníčkem“ je vrátit do povědomí.

Jaký obraz Prahy a poznání její historie by měla čtenáři kniha přinést?
Kniha by měla být pro zájemce, kterého alespoň trochu zajímá místopis města, nečekaným výletem do Prahy před 200 lety. Tiše doufám, že si k tomu otevře na počítači Google Street view, nebo dokonce vyrazí s knihou v podpaží do terénu a bude porovnávat, co zůstalo, co se změnilo, a nejspíš mu tak dojdou i určité souvislosti dnešního vzhledu a charakteru některých míst.