Archeopark Všestary jako místo zhmotnění pravěku

Není rozhodně archeoparkem jediným. V archeologii hodně záleží na období, které prezentujeme. Mladší etapa pravěku, tzv. protohistorie, má k dispozici i základy staveb z kamene a také odkudsi zdaleka z oblastí mimo naše území i písemné zmínky antických autorů. Pravěk tyto možnosti nemá. Proto jsme v Archeoparku Všestary přistoupili k využití archeologického experimentu a (re)konstrukcí 1 : 1. Ty pomohou uchopit nehmatatelné. Je obtížné definovat archeologické dědictví pravěku, protože funguje jedině jako celek. Jedině komplexní témata mohou vystupovat jako hodnota. Tedy nejde např. jen o artefakty ze zlata, ať se zdají být veřejnosti jakkoli přitažlivé.

Archeopark tvoří vnitřní a venkovní expozice. Ta vnitřní se podobá klasickým muzejním expozicím, ale její obsah tvoří modely a repliky artefaktů. Místo věcí rozlámaných tu jsou ty úplné nebo lesklé. Jako před stovkami či tisíci let. Venkovní expozici představuje muzeum v přírodě s konstrukcemi pravěkých budov a dílen (míst výrobních technologií). Zde je důležité upozornit návštěvníka, nakolik se jedná o hypotézy. A jak málo toho víme s jistotou. Areál venkovní části je ale také místem procházky a setkávání se s demonstrací pravěkých technologií. Jde opravdu o těžkou disciplínu, protože řadu nejasností o nich má i sama archeologie.

Není v lidských silách rozumět všemu a dokázat vyrobit vše. Proto se nová expozice ukrytá v přestavěné budově Archeoparku zaměřuje na dvě konkrétní témata, kterým se věnujeme již řadu let. Prvním jsou plavební experimenty na moři na replikách dlabaných člunů nazývané jako expedice Monoxylon. Druhým tématem je výroba a použití kamenných broušených seker po vzoru originálů z mladší a pozdní doby kamenné. V nové expozici má každé téma svoje prostory. Názorným artefaktem je jedna z replik člunu, která je zavěšená v interiéru budovy. Repliky kamenných seker jsou zase v oddělené místnosti ukryté v proudové vitríně a také v šuplících, jež skrývají na první pohled artefakty a informace. Expozice tak neděsí množstvím informací, ale každý vyhledává jen jejich množství, které je ochoten strávit.

Protože jsou obě témata z kategorie obtížně realizovaných experimentů, je potřeba, aby je návštěvníkům prezentovaly filmy a videa pomocí AV projekce. Filmový příběh o cestě pro surovinu k výrobě kamenné sekery umožňuje ukázat význam artefaktů v dávném světě. Na druhou stranu není v silách filmu zobrazit průběh archeologického experimentu, jenž se v ději filmu vynořuje mimochodem. Je však možné, že jej podprahově divák vnímá a vstřebává. Druhý film je dokumentem o průběhu námořního archeologického experimentu s vloženými dobovými hranými scénami. Vypjatá atmosféra ve vlnách moře, podobně jako již předtím v silném hraném příběhu o kamenné sekeře, vyvolávají emoce, které by měly být nositelem zájmu návštěvníka o daná témata i po odchodu z Archeoparku. Nakolik se tento základní muzeologický koncept podařilo naplnit, musíte posoudit sami.

Archeopark Všestary je místem, kde návštěvník některé činnosti ověřuje v podobě svých vlastních malých experimentů. Je k tomu vhodná doba nástupu umělé inteligence, kdy se řada našich manuálních dovedností zužuje na táhnutí prstem po dotykové obrazovce? Ano a ne. Ano, protože cítíme, že to potřebujeme. Přináší to relaxaci a poznání, které nezapomeneme. Ne, protože naše omezené dovednosti nás v praktických činnostech staví do pocitu neúspěchu při nezvládnuté činnosti. Je ale možné poodejít v expozici prostě dál a uchovat si sebevědomí na další stanoviště.

V budově nové expozice jsou i dvě dílny pro dobu klimatické nepohody. Sem budou chodit dětské exkurze v podzimním a zimním období. Školní děti Archeopark navštěvují od března do prosince. Pravěk je totiž součástí výuky a ne každý učitel ho rád vyučuje. Proto téma řada z nich řeší návštěvou Archeoparku. V ten okamžik už vše závisí na zaměstnancích na pozici archeodidaktika. Na jejich citu pro rovnováhu mezi podbízivostí a skutečným zážitkem. Na správné míře informací. Sebelepší kulisa by sama o sobě nestačila. Význam člověka je zřejmý.

Je pravděpodobné, že roli vlivu lidského faktoru řeší neobvyklé organizační schéma Archeoparku Všestary. Tím je spojení Univerzity v Hradci Králové a Úřadu Královéhradeckého kraje. Univerzita poskytuje mladé neotřelé brigádníky a erudici tamní katedry archeologie. Královéhradecký kraj zase finanční podporu, bez které by kvalitní programy ani rozšíření expozice nemohly existovat. Finančně se ale snaží i samotný Archeopark. Peníze za vstupné jsou důležitou součástí rozpočtu provozu. A jsou mírou zájmu o Archeopark.

Čteme daleko méně než dřív, takže knihy Eduarda Štorcha už nemají stejný význam jako v minulosti. Myšlenky tohoto učitele a spisovatele se ale v Archeoparku Všestary přerodily do jiné dimenze. Do místa, kam si i přes všechno nabídnuté poznání lidé chodí i odpočinout. A to je jistě dobře.

Další inspirativní příběhy a rozhovory naleznete v bulletinu MÁME VYBRÁNO, který je přílohou podzimního časopisu PROPAMÁTKY. V tištěné podobě je k dispozici také na úřadech krajů Pardubického, Jihočeského, Královéhradeckého, Plzeňského, Středočeského, Moravskoslezského, kraje Vysočina a na Magistrátu hlavního města Prahy.