Záměrem projektu je představit hlavní krajinářské školy, které měly vliv na zobrazování přírody a naturalistických motivů. Tématu středoevropské plenérové krajinomalby v prostoru rakousko-uherské monarchie v letech 1860–1890 dosud nebyla věnována příliš velká pozornost. Výstava je tedy jedním z prvních pokusů zmapovat tvorbu malířů, kteří se pohybovali mezi dunajskou monarchií a soudobými centry výtvarného umění.

K důležitým zdrojům, ze kterých měli krajináři možnost čerpat, patřila takzvaná barbizonská škola. Umělci z této skupiny se soustředili na zachycení prchavých přírodních jevů a snažili se zprostředkovat svůj osobní pohled. Pro celou řadu autorů – Tinu Blau, Zdenku Braunerovou, Václava Brožíka, Lajose Deáka Ébnera, Antonína Chittussiho, Eugena Jettela, László (Ladislava) Mednyánszkého, Gézu Mészölyho či Mihály Munkácsyho a další – se stala důležitou pro jejich osobní východiska tvorby, dosažená především na výtvarných akademiích ve Vídni, Praze, Mnichově, ale i v Düsseldorfu či Paříži. Zásadní kapitolu pak představovaly vlastní zkušenosti z Barbizonu i dalších oblastí Francie, vyhledávaných plenéristy.

Krajinomalba se stala významným žánrem 19. století, na němž se rychlý vývoj směřující k modernímu pojetí malby projevil nejmarkantněji. Postupně upouštěla od schémat a měnila se volbou témat, obrazových forem a vystižením nálady. Představitelé prezentované generace umělců realisticky zobrazovali přírodní svět a byli oceňováni i pro schopnost zachytit zvolený námět či výsek krajiny s jedinečnou atmosférou.

Výstava byla připravena ve spolupráci se Slovenskou národní galerií. Exponáty byly zapůjčeny z řady tuzemských i zahraničních institucí, především z pražské Národní galerie, Slovenské národní galerie v Bratislavě, vídeňského Belvederu a Maďarské národní galerie v Budapešti.

Doprovodný program naleznete v příloze. Bližší informace o výstavě na stránkách ZÁPADOČESKÉ GALERIE V PLZNI nebo na FACEBOOKU.