Než se majitel do rekonstrukce pustí, musí si kromě jiného vyžádat závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. V zákoně byste však slovo rekonstrukce hledali marně, ten pracuje s termíny „změna stavby“ a „udržovací práce“. Do těchto dvou kategorií se v podstatě vejde jakýkoli zásah do nemovité kulturní památky. Dejte si ale pozor, i když nepotřebujete povolení či ohlášení podle stavebního zákona, povinnosti podle památkových předpisů musíte dodržet. Jejich naplnění je pro vlastníky závazné.

Jedno z pravidel, kterým by se orgány státní památkové péče měly při vydávání těchto stanovisek řídit, je princip rovnosti. Ve stručnosti, když něco povolili sousedovi, měli by to povolit i vám. Slovy zákona: Při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nemají vznikat nedůvodné rozdíly. Jako každé správné pravidlo má však i toto své výjimky.

První z nich je situace, kdy předchozí praxe orgánů byla nezákonná. Zkrátka se povolilo něco, co se podle zákona povolit nemělo. Domáhat se nedodržení zákonů totiž nelze. Druhá výjimka vychází z vývoje. Orgány státní památkové péče mají povinnost rozhodovat podle aktuálního stavu vědeckého poznání v oblasti památkové ochrany. Zjednodušeně, pokud to dobře odůvodní a podloží relevantními důkazy, mají právo změnit názor. S touto možností nakonec výslovně počítá i zákon o státní památkové péči, ve kterém se píše, že základní podmínky pro realizaci záměru musí vycházet ze současného stavu poznání kulturněhistorických hodnot.

Obě výjimky už posvětily i soudy. Řešily se u nich například v souvislosti s typem střešní krytiny, zateplováním fasád či výměnou oken. Je třeba si také uvědomit, že k některým zásahům do okolních nemovitostí mohlo dojít předtím, než bylo památkově chráněné území vůbec vyhlášeno. Proto nekoukejte k sousedovi, i když nějaké stavební úpravy prošly ve své době u něj, u vás projít nemusí.

Zpráva vznikla na základě spolupráce s odborníky napříč obory, které souvisí s péčí o památky.