ROZHOVOR | Věřili, že dobré věci jde štěstí naproti

Představíte našim čtenářům ve stručnosti váš spolek?

T.K.: Spolek Hostivické zvony je parta tří nadšenců, kteří si řekli, že se pokusí obnovit krásu vyzvánění, jak ji v Hostivici zažívaly předchozí generace až do druhé světové války.

V.B.: Možná že na samém začátku byla dětská zvědavost, jak krásný zvuk by byl z vyzvánění více zvonů. Přitahovalo mě to asi také proto, že jako kluk jsem měl přístup do zvonice a vídal tam volná místa po původních zvonech. K nápadu přidat do věže kostela další zvon mě ale nakonec přivedly mé problémy v rodinném podnikání a následně nemoci, které mě potkaly. Po nastudování historie jsme se nakonec rozhodli netroškařit a nechat rovnou odlít zvony dva. Upřímně, velkým štěstím pro nás je, v jaké sestavě jsme se ve spolku sešli.

Můžete v krátkosti přiblížit historii kostela a osud zvonů?

T.K.: Malý románský čtvercový kostelík stojí v Hostivici od druhé poloviny 13. století. Nějakou dobu byl v rukou utrakvistů, pak byl na dlouhých 70 let opuštěný. V baroku ke svatostánku přistavěli presbytář a mohutnou věž se zvonicí. Je zajímavé, že první tři zvony zabavili už císařští vojáci za třicetileté války, tedy v době, kdy kamenná zvonice ještě nestála. Pravděpodobně byla poblíž zvonice dřevěná. Postupně byly v průběhu druhé poloviny 17. století pořízeny tři zvony. Všechny se ale bohužel roztavily při velkém požáru na Bílou sobotu roku 1794. Později byly vysvěceny nové zvony, které sloužily až do první rekvizice roku 1917. V roce 1924 se mezi občany Hostivice konala velká sbírka na obnovu zvonů. Na doporučení tehdejšího kampanologa byly namísto dvou zrekvírovaných zvonů odlity tři.

V.B.: Bylo hodně milé zjistit, že jedněmi z hlavních dárců do této sbírky byli moji předci. Jistě chápete, že se ze zvonů pak nedalo vycouvat. Tady bych moc rád poděkoval panu Jiřímu Kučerovi, který na svých internetových stránkách Hostivická historie sesbíral obrovské množství historického materiálu, ze kterého jsme naše vědomosti čerpali.

T.K.: Po 18 letech byly zvony opět zabaveny, tentokrát nacisty. Zůstal jen malý 100kilový umíráček Vojtěch, který přečkal už první rekvizici. Nedočkal se ale konce války – při bojích o letiště 7. května 1945 byla zasažena věž kostela a zvon se rozletěl na kusy. Stopy po střepinách jsou na místě možné vidět dodnes. Že byly zvony velmi důležitým symbolem svobody a poválečné obnovy, dokládají dopisy, kterými se místní farář snažil už v červenci 1945 zajistit odlití nového zvonu. Kvůli nedostatku kovu se to podařilo až v listopadu 1946. Zvon měl dvojnásobnou váhu a byl pojmenován po garantovi české státnosti – sv. Václavovi.

V.B.: Před nejhoršími komunistickými perzekucemi byl v roce 1950 odlit ještě jeden zvon. Je to spíše zvonek, jenž má jen 32 kg, a nechaly ho odlít čtyři rodiny z místní části Jeneček. Jednou z nich byla i rodina mé manželky. Vypadá to, že zvony jsou mi asi souzeny.

Jak se vám povedlo v tak krátkém čase získat finanční prostředky na výrobu nových zvonů?

V.B.: Celé to začalo velice pomalu a nenápadně, trochu jsme tápali v tom, kdo by se toho měl ujmout. Farnost, radnice nebo soukromá osoba? Nakonec jsme po vzoru Řevnic, kde také sháněli finance na nové zvony, zvolili formu zapsaného spolku. S tím, že peníze se budou vybírat veřejnou sbírkou. Spolek byl založen v květnu a sbírka začala od června 2024.

T.K.: Propagaci sbírky a samotných zvonů jsme dělali především na facebookových stránkách a skupinách. Máme také internetové stránky a každý měsíc jsme přispívali i do Hostivického měsíčníku či dalších komunálních periodik v okolních obcích. V kostele jsme uspořádali čtyři krásné benefiční koncerty a zvony jsme se snažili propagovat i na městských slavnostech. Neminul den, abychom něco nepřipravovali a nezařizovali.

V.B.: Protože přes 30 let v Hostivici podnikám a mnoho podnikatelů znám dlouhé roky, oslovili jsme některé společnosti osobním dopisem. Bylo opravdu zajímavé pozorovat, o kolik jednodušeji přispívaly menší firmy oproti velkým. Radost máme ale z každého daru. Dávaly i babičky z domova důchodců, který je hned za kostelem, nebo malí kluci, kteří rozbili prasátko se svými úsporami. Těchto dárců z nedostatku si opravdu moc vážíme.

T.K.: Největším dílem na zvony přispělo město Hostivice – jeden milion korun schválilo zastupitelstvo jednomyslně. Nabilo nás to takovou energií, že jsme hned druhý den se zvonařem Petrem Rudolfem Manouškem domluvili celý harmonogram prací a především datum žehnání a zavěšení zvonů, jež se konalo 27. července 2025 – na den přesně 101 let od slavnostního žehnání zvonů v roce 1924. Tou dobou jsme i s darem od města měli jen polovinu potřebných financí.

Jaké jsou vaše další plány a cíle?

V.B.: V mém případě už plány nemohou být moc velké. Ale přesto, pokud nám budou okolnosti opět nakloněny, rádi bychom doplnili zvonovou stolici na 100 procent, tedy přidali zvon i do posledního volného místa. Hostivice by tak zněla souzvukem čtyř zvonů jako v meziválečném období.

T.K.: Novému zvonu chceme dát jméno Vojtěch, aby připomínal umíráček rozstřelený za války. Jednáme též i o opravě schodů, které vedou do zvonice. A kdyby nám přeci jen zbyly nějaké peníze, určitě by se pro ně v našem krásném kostele našlo uplatnění.

Potýkali jste se s nějakými těžkostmi? A díky čemu jste je překonávali?

T.K.: Spíše než těžkosti jsme zažili pár nemilých překvapení, třeba když se zjistilo, že zvonová stolice je na tom mnohem hůř, než jsme čekali, a oprava se tím dost prodraží. Nebo že podle nového stavebního zákona potřebujeme projekt a stavební povolení i na udržovací práce, protože se jedná o památku. Pokaždé jsme ale narazili na lidi, kteří nám, a hlavně zvonům, byli ochotni pomoci.

V.B.: To neznamená, že nás něco nestálo mnohonásobně víc úsilí, než jsme očekávali, nebo že bychom neudělali chyby. Dopředu nás táhlo hlavně nadšení a důvěra, že tak dobrá věc jako zvony se musí povést. Nakonec tím, že všude rozhlásíte, že chcete obnovit zvony, na sebe berete závazek, že se tak stane. Takže nás pak hodně hnala i odpovědnost před celým městem.

Co byste ostatním nadšencům poradili, kdyby se chtěli pustit do podobné akce?

T.K.: Nebojte se! Věnujte svému projektu čas, odbornost a hezkou grafickou úpravu. A jemně motivujte své okolí, aby vás podporovalo.

V.B.: Prostě musíte věřit, že dobré věci jde štěstí naproti. A to se musí využít!