Objev polodrahokamů v barokní umělé jeskyni kroměřížského zámku

Během vědecké práce zaměřené na bohaté štukové zdobení sal terren zámku si Jana Zapletalová všimla, že se jeskyně na některých místech neobvykle třpytí. „Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollona, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,” říká k objevu Jana Zapletalová, vedoucí Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži nechal na konci 17. století vystavět a vyzdobit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Památka díky svému významu a uměleckým kvalitám figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO. Nebylo však známo, že ukrývá poklad ve formě stovek ametystů a dalších minerálů, kterými jsou vyzdobeny obě grotty, tedy umělé jeskyně vybudované na konci 17. století v zámeckém suterénu. Umělé jeskyně měly napodobovat přírodu a v baroku se mezi evropskou aristokracií těšily velké popularitě. Díky vodním hříčkám a chladu sloužily k letnímu osvěžení a zábavě a zpravidla v nápadité umělecké výzdobě ukrývaly nějaké jinotajné poselství. Dekorace drahými kameny v obou kroměřížských grottách je v tak velkém rozsahu podle Jany Zapletalové světově jedinečná. Ametysty jsou společně s dalšími minerály a lasturami nejen součástí stěn a kleneb, ale v důlní grottě jsou zabudované i v podlaze.

Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa. „Na různých grafikách byl biskup spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku. Proto ta oslnivá záře ametystů kolem sochy boha slunce, který házel šíp, tedy paprsek světla a víry do temné části grotty s drakem, plné faunů, divokých zvířat a dubových stromů,” doplňuje Jana Zapletalová.

Podle výsledku zjištění geologa Radka Hanuse jsou nalezené drahé kameny tuzemského původu. Dle geologovy mineralogické analýzy pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu převáženy v pivních sudech. Větší část ametystů se v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollona. „Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V 50. letech 20. století navíc stěny překryly barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,” říká Jana Zapletalová.

Hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého je v současnosti zajištění restaurování památky pro její uchování do budoucna. „Od momentu samotného objevu se nám v součinnosti s řadou specialistů podařilo realizovat mineralogickou analýzu, archivní a uměleckohistorický výzkum, radiografický průzkum štukových dekorací, posouzení statiky grott, předběžné restaurátorské průzkumy, monitoring klimatu, odvlhčování prostor a 3D sken ve vysokém rozlišení, který zajistila společnost G4D. Budou probíhat další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Nutné je do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,” říká koordinátorka veškerých prací Alena Tobolková, vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého. Grotty zůstávají i během studia a restaurátorských prací pro návštěvníky částečně přístupné díky krycím podlahám a grottovým vyhlídkám. Ty umožňují v bezpečnostním režimu alespoň dílčí prohlídky.