Knihovna Petra Bezruče v novém světle

Budova, postavená v letech 1909–1910 podle návrhu Leopolda Bauera, představuje unikátní příklad tradicionalistické architektury počátku 20. století. Její monumentální dvoupatrová hmota s bohatě členěnou fasádou, sochařskou výzdobou a výraznými architektonickými detaily je nejen výraznou dominantou Opavy, ale také dokladem řemeslné zručnosti a uměleckých ambicí tehdejší doby. Na výzdobě se podíleli významní regionální umělci, například malíř Adolf Zdražila (autor vitráží) a sochař Josef Obeth (autor plastik a reliéfů na fasádě).

Obnova fasády: návrat k autenticitě

Fasáda knihovny je tvořena kombinací kamenných prvků, štukových profilací a hladkých omítek v perlově bílé až pískovcové barevnosti. Obnova se zaměřila na odstranění degradovaných omítek, sanaci trhlin a obnovení profilovaných architektonických detailů. Zvláštní pozornost byla věnována zachování původních materiálů a tradičních postupů – například použití minerálních a vápenných omítek a štětcových nátěrů v historicky doložených odstínech. Součástí prací byla také hydrofobizace nejvíce exponovaných částí fasády, aby byla zajištěna dlouhodobá ochrana před povětrnostními vlivy.

Nedílnou součástí obnovy bylo restaurování bohatě zdobených štukových prvků, parapetních říms, šambrán a podokenních kazet. Každý zásah byl předem konzultován s odborníky a schvalován na základě vzorků, což zaručilo maximální věrnost původnímu vzhledu. Významné bylo také doplnění chybějících kamenných prvků a revize klempířských detailů – zejména oplechování říms a parapetů, které hrají klíčovou roli v ochraně fasády.

Oprava střechy a vikýřů: návrat k Bauerovu konceptu

Střecha knihovny, původně krytá světlým eternitem, prošla v minulosti několika úpravami, jež  narušily její historickou podobu. Současná obnova se proto zaměřila nejen na opravu hydroizolační funkce a zlepšení odvětrávání střechy, ale také na rehabilitaci historické podoby střechy včetně tří vikýřů; byly zde obnoveny kónické hřebenáče, profilované plechové římsy a vláknocementové čtvercové šablony v odstínu světle šedé, které imitují původní materiál. Důležitým krokem bylo také navrácení tvarových kopií zaniklých částí korunních říms tří vikýřů a repasování ozdobných hrotnic, jež dotvářejí siluetu střechy a její reprezentativní charakter.

Výsledkem je střecha, která opět odpovídá Bauerovu architektonickému záměru a navazuje na vývoj stavby v období jejího vzniku.

Okna a mříže: dialog mezi řemeslem a moderními požadavky

Významnou součástí obnovy bylo restaurování původních okenních výplní a výroba replik tam, kde již nebylo možné zachovat původní prvky. Eliptické okno na schodišti bylo repasováno s maximálním důrazem na zachování původních profilací, mechanismů a mosazného kování. Nová okna ve vikýřích byla vyrobena jako kastlová s izolačním dvojsklem, aby splňovala současné požadavky na tepelnou pohodu, přičemž vnější části byly provedeny v přesné kopii původních tvarů a materiálů.

Samostatnou kapitolou je restaurování uměleckořemeslných okenních a dveřních mříží, které jsou charakteristickým prvkem Bauerovy tvorby. Každá mříž byla demontována, očištěna od nátěrů a korozních produktů, byly opraveny poškozené části a následně byla uskutečněna nová povrchová úprava v tmavě zeleném odstínu. Tento postup nejen prodloužil životnost těchto prvků, ale také zvýraznil jejich estetickou hodnotu v kontextu celé fasády.

Význam pro město i budoucí generace

Obnova Knihovny Petra Bezruče je příkladem toho, jak lze citlivě skloubit péči o kulturní dědictví s potřebami současné společnosti. Výsledkem je nejen zachování jedinečné architektury a řemeslných detailů, ale také zvýšení komfortu pro návštěvníky a prodloužení životnosti této významné veřejné budovy. Knihovna tak i nadále zůstává živým centrem kultury, vzdělávání a setkávání v srdci Opavy, přičemž její obnovená podoba je důstojným odkazem na bohatou historii města i regionu. 

Další inspirativní příběhy a rozhovory naleznete v bulletinu MÁME VYBRÁNO, který je přílohou podzimního časopisu PROPAMÁTKY. V tištěné podobě je k dispozici také na úřadech krajů Pardubického, Jihočeského, Královéhradeckého, Plzeňského, Středočeského, Moravskoslezského, Kraje Vysočina a na Magistrátu hlavního města Prahy.