ROZHOVOR | Chtěli jsme ukázat, že vše je o lidech – 1. část

Co bylo vaší hlavní motivací založit spolek Ochrana Klokočských skal a jaké byly vaše první hlavní cíle a náplň vašich aktivit?

Dobrovolnicky jsme pracovali na hradě Lukově už v roce 1987. Tehdy se dobrovolníci „schovávali“ pod hnutí Brontosaurus, součást SSM. Bylo nás pět jako v knížce od Karla Poláčka a všichni ze stejného kraje. Nadchla nás dobrá parta i přes přísný dohled Veřejné bezpečnosti, možnost se sejít a trochu něco realizovat, což nebylo tehdy úplně jednoduché. Tenkrát začal platit nový památkový zákon a na národním výboru se ozvala památná věta: „Předsedo, my opravdu máme hrad, co s tím budeme dělat?“ 

Přes známé, kteří o nás věděli, jsme se kolem Vánoc 1987 dostali na hrad Rotštejn a začali zjišťovat, co můžeme udělat s jeho záchranou. Získali jsme první kontakty na odborníky. Do toho přišla reportáž Československého rozhlasu o tom, jak trampové ničí skály. Klokočské skály byly plné všech možných odpadků. Chtěli jsme ukázat, že všechno je o lidech. Schovat před tehdejším bdělým režimem partu trampů byl ovšem oříšek. 

Dodnes proto máme název Ochrana Klokočských skal, aby v něm byla jasně řečena ochrana přírody. Od začátku jsme měli dva směry: Rotštejn – uklidit, pomoci při nezbytných průzkumech, hrad opravit a zprovoznit. Klokočské skály uklidit a také se postarat o památná místa a studánky, opravit cesty. Po změně zákonů jsme z volného sdružení mohli udělat spolek, ale to byl až rok 1994.

Brzy tedy oslavíte 38 let od počátku vašich aktivit. Co se vám za tu dobu již podařilo zrealizovat?

Povedlo se téměř vyčistit Klokočské skály od divokých skládek a hromad odpadků. Dnes patří mezi nejčistější skalní města u nás. Zůstaly ale bohužel dvě divoké skládky, jejichž likvidace je kvůli náročné administrativě složitá – majetkové poměry, odpor soukromého majitele k dobrovolníkům, kteří by pomohli atd. Ve spolupráci s obcemi Klokočí a Mírová pod Kozákovem se podařilo opravit 13 kapliček a křížků. Vrátili jsme zvon do kaple sv. Jana na Dubecku, sošku sv. Jiří do kaple na Podchloumku, dva kříže do Zeleného dolu. U kapliček také pořádáme příležitostné koncerty a bohoslužby nebo setkání se sousedy. Místa žijí. Před totální devastací se podařilo uchránit hrad Rotštejn, zakonzervovat ho a zpřístupnit veřejnosti v řádném návštěvnickém režimu.

Jste také kastelánkou hradu Rotštejn. Můžete vzpomenout hlavní milníky jeho záchrany?

V roce 1987 jsme zjišťovali dostupné informace. V letech 1988–1996 jsme se pustili do vyčištění území od divokých skládek. Prováděly se výzkumy, výřezy náletových dřevin, zajišťování dokumentace a povolení. Proběhly také první opravy zdiva a krycí podlahy. V roce 1998 jsme hrad Rotštejn poprvé zpřístupnili a navázali na tradice ochotnického divadla v areálu hradu. V letech 2000–2003 byl projekt kvůli statickému zajištění hradu zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví. V roce 2002 se podařilo rozšířit CHKO Český ráj na Klokočské skály včetně hradu. Oficiální otevření hradu s pravidelnou otevírací dobou se povedlo v roce 2004. Od roku 2017 jsme Rotštejn zpřístupnili také osobám se smyslovými hendikepy. Bohužel přišel rok 2025, kdy se některé části skal zřítily a větrná smršť poškodila nevratně část památky. Po celou dobu naší činnosti se potýkáme s předsudky, lidskou hloupostí, závistí, vandalismem a přírodními živly. Vichřice nebo skalní řícení lze, na rozdíl od toho lidského neřádstva, předvídat.

O práci s dobrovolníky, projektech spolku a dalších plánech se dočtete v druhé části rozhovoru.