Parní těžní stroj je nejvýznamnější částí expozice, která přibližuje hornictví a chemický průmysl. „Je to srdce každé šachty. Proto má pro nás obrovský význam,“ uvedl ředitel muzea Zbyněk Jakš. Stroj je vyčištěný a má i původní barvu. Vypadá jako nový, ale funkční není, protože chybí parní kotelna. Muzeum zvažuje, že by ho v budoucnu rozpohybovalo pomocí elektromotorů. „Nejprve musíme opravit věž. Snad se nám to do dvou let povede,“ řekl ředitel.

Odborníci opravovali památku přímo v muzeu. „Možná by se dala rozebrat, ale bylo by to velmi komplikované,“ uvedl ředitel. Na opravu získalo muzeum příspěvek od Ústeckého kraje a také od těžebních firem v regionu. Náklady činily 340 tisíc korun. Horníci do dolu Julius III fárali už za Rakouska-Uherska a těžba trvala nepřetržitě téměř 120 let. Zavřen byl v polovině 90. let 20. století, protože přestal sloužit svému účelu. Do té doby fungoval i parní stroj. Muzeum, které je skanzenem hornictví, vzniklo v roce 2003. Jeho hlavním cílem je přiblížit lidem historii dobývání a zpracování uhlí v centru Severočeské hnědouhelné pánve.

Vedle srdce šachty si mohou zájemci prohlédnout techniku z povrchových lomů nebo expozici rudného dobývání, kde je vystavena i hornická uniforma z roku 1890. „Chceme, aby naši návštěvníci pochopili a tak trochu i na vlastní kůži poznali, jak se v českých zemích těžilo uhlí hlubinným způsobem, protože hlubinné dobývání uhlí v naší zemi po několika stech letech pomalu končí,“ doplnil Zbyněk Jakš.