ROZHOVOR | S Rudolfem Šimkem o databázi vodních mlýnů

Kdy se u vás zrodil zájem o vodní mlýny? Co bylo tím impulsem?

Odpověď má vlastně dvě roviny. V dětství jsem často jezdil vlakem z Příbrami do Berouna. Trať vede podél Litavky a je z ní vidět velké množství mlýnů. Fascinovala mě nejen jejich podoba, ale i myšlenka, že voda může roztáčet turbínu a vyrábět elektrický proud. Druhým zásadnějším impulzem bylo vydání knihy Dílo a život mlynářů a sekerníků od Luďka Štěpána a Magdy Křivanové v roce 2000. Od té doby se molinologii věnuji systematičtěji.

Kdy jste začal pracovat na unikátním webu, databázi vodních mlýnů a jak takové mapování ve skutečnosti probíhá?

Myšlenku databáze jsem měl už po prvních návštěvách mlýnů v okolí bydliště. Chtěl jsem „klikací“ mapu, kam by šly průběžně zapisovat zjištěné informace. Ten nápad ale uzrával zhruba dalších 12 let. Pomohl mi i jeden grantový pokus – i když nebyl úspěšný, donutil mě dát projektově dohromady strukturu a obsah. Se strukturou karty mlýna mi tehdy výrazně pomohli Jan Pešta a Radim Urbánek. První finance se podařilo získat od soukromých dárců. První verze webu byla pro veřejnost spuštěna 22. května 2012 a mapování se rozběhlo naplno. V praxi jde o kombinaci terénní dokumentace, práce s historickými mapami a prameny, dohledávání fotografií a ověřování údajů ve spolupráci s místními znalci a dalšími přispěvateli.

Ve vaší databázi se zabýváte nejen vodními, ale také parními i elektrickými mlýny. Co všechno mohou zájemci ve vaší databázi najít ke konkrétním mlýnům?

Kromě vodních mlýnů evidujeme i parní a elektrické mlýny – i ty jsou důležité hospodářské a technické objekty a často se k nim dochovaly cenné pohlednice, fotografie či archivní stopy. Při modernizaci webu jsem proto upravil strukturu tak, aby šlo zapisovat i mlýny, které nestály přímo na vodoteči. Zároveň jsme přidali kategorii Prameny doložené mlýniště. Jde o objekty zaniklé ještě před vznikem katastrálních map, takže je mnohdy neumíme přesně lokalizovat do bodu. Na mapě pak značka neodpovídá přesnému místu mlýnice, ale jen přibližné poloze v krajině podle dostupných pramenů.

Databáze je otevřená a mohou ji pomáhat editovat i další badatelé. Je tedy tvořena na principu Wikipedie?

Ne úplně. Přístup k editaci je řízený rolemi. Kartu může upravovat garant okresu (správce pro daný okres), editor, případně autor konkrétní karty. Specifickou roli mají i majitelé – ti mohou spravovat informace ke svému mlýnu. Je to tedy otevřené spolupráci, ale s kontrolou a odpovědností za jednotlivé záznamy.

V lednu 2026 jste překročil metu 12 tisíc mlýnů a shromáždil 190 tisíc fotografií. Dá se hovořit o nejrozsáhlejším a nejpodrobnějším soupisu svého druhu?

V českém prostředí určitě ano – zejména šíří záběru a mírou detailů u jednotlivých objektů. Celosvětově má více záznamů mezinárodní databáze The International Molinological Society (TIMS), která aktuálně uvádí 49 917 mlýnů a 56 089 obrázků. Naše databáze je ale postavena jinak: cílem je co nejpodrobnější dokumentace jednotlivých objektů včetně jemných filtrů a metadat a velký důraz na fotografické a mapové podklady. Zároveň je dobré doplnit, že z celkového počtu obrazových příloh u nás tvoří významnou část historické mapy.

Kolik bylo podle vašich zjištění v českých zemích vodních mlýnů v minulosti a kolik se zachovalo? A do jakých let některé sloužily původnímu účelu?

Přesné číslo za „celé české země“ si netroufnu uvést – mlýny v čase vznikaly, měnily se a zanikaly a dostupné statistiky nejsou jednotné. Největší hustotu mlýnů lze očekávat v 19. století; ve 20. století pak jejich původní funkci postupně oslabovala modernizace mlynářství, války a změny hospodářských poměrů. V rámci naší databáze umíme poměrně dobře vyčíslit, kolik objektů už dnes neexistuje: aktuálně evidujeme 5 252 zaniklých mlýnů, tedy téměř polovinu záznamů. Je to vysoké číslo – a za každým z těchto míst je dlouhá historie práce i života několika generací.

Existují podobně rozsáhlé databáze i v jiných zemích?

Ano – typicky jako národní či oborové registry, případně projekty spravované institucemi nebo spolky. Celosvětový rozcestník a významný „sběrný“ projekt představuje právě TIMS. Zároveň ale platí, že míra detailu a struktura dat se projekt od projektu výrazně liší.

O vaší mapě mlýnů hovoříte jako o síti příběhů a stop práce našich předků. S jakými příběhy se setkáváte?

Když jsem v minulých letech objížděl mlýny a mluvil s pamětníky a majiteli, opakovaně se vracela témata 20. století: nucené uzavírání provozů, znárodňování a ztráta kontinuity mlynářského řemesla, zejména v 50. letech. Vedle toho se objevují osobní rodinné vzpomínky na poslední mlynáře, každodenní provoz, ale i drobné humorné nebo naopak tragické události, které se k jednotlivým místům vážou.

S jakým dalším využitím mlýnů jste se setkal?

Dnes se mlýny nejčastěji adaptují k bydlení nebo na ubytování. Často jde o složitou přestavbu, zvlášť u mlýnic – prostorů, které byly původně technické, chladné, s omezeným osvětlením. Novému využití pak mnohdy ustoupí mlýnská technologie, někdy i úplně. Je to nenahraditelná ztráta: každý mlýn byl technicky řešený specificky a bez řádné dokumentace mizí důležité informace. Vedle ubytování se objevuje i využití typu menší muzea a expozice, komunitní prostory, ateliéry či provozy navázané na turistiku.

Den otevřených mlýnů letos připadne na 9. května. Kolik mlýnů a odkud se zapojuje a co mohou zájemci čekat?

Zapojení objektů do Dne otevřených mlýnů se rok od roku mění; aktuální seznam a detaily jsou vždy k vidění on-line – zájemce si vyfiltruje, které objekty jsou otevřené, a u jednotlivých mlýnů najde i informace k programu a času zpřístupnění (pokud je pořadatelé doplní). Organizaci připravujeme ve spolupráci s dalšími kolegy, zejména s Janem Doubkem a Janem Škodou.

Kdyby se chtěl někdo další zapojit do projektu a pomáhat s databází, na koho se může obrátit a jak spolupráce probíhá?

Zapojit se může v zásadě kdokoli – nejlépe přes kontaktní formulář na webu, kde se domluví konkrétní typ spolupráce. Hodně pomohou například:

• lidé se zkušeností s genealogií a matrikami (u části položek potřebujeme ověřit, zda šlo skutečně o obilné mlýny),

• terénní fotografové (u mnoha objektů máme zatím jen snímky obrazovky z mapových služeb a chybí autorské fotografie),

• lokální badatelé, kteří doplní prameny, staré fotografie nebo přesnější lokalizaci.