Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Podpořte další příběhy památek, které mohou inspirovat další statečné zachránce. 🍀
Dvoukomorová cihlářská pec je nejdochovanější historickou cihelnou s autentickými provozními objekty a strojním vybavením u nás. Na obnovu, která se stala krajským vítězem v soutěži Památka roku 2025 v kategorii Velké rekonstrukce, jsme se zeptali jejího majitele.
Areál cihelny se původně skládal ze šesti objektů. K dnešnímu dni se jich dochovalo pět, jeden se zřítil. Historie stavby, která je od roku 2021 kulturní památkou, sahá přibližně do druhé poloviny 19. století, kdy zde byla postavena jednokomorová žárová pec bez komínu se specifickou střešní konstrukcí pro odvod horkého vzduchu. Současná podoba cihelny vznikla v roce 1936. V tomto období byl postaven komín a pec se modernizovala na dvoukomorovou žárovou klenutou pec se specifickým převodem teplého vzduchu mezi komorami. V této podobě objekty zůstaly dodnes, pouze v 60. letech 20. století se přistavěl objekt provozní kanceláře s otevřenou kolnou. Od znárodnění se asi troj-čtyřnásobně zvětšil areál hliniště, tedy dobývací prostor. V roce 1936 se cihelna vybavila strojním vybavením, které prošlo částečnou obměnou a dochovalo se dodnes. Některé drobné součásti byly po ukončení provozu v roce 1985 rozkradeny.
Původní myšlenkou bylo najít vhodný objekt, který by byl takzvaně po ruce pro uskladnění zemědělské techniky, než stavba něčeho nového. I když byl areál cihelny v roce 1985 opuštěn, nevyužíván, devastován a původní majitelé požádali o demolici, byl jsem přesvědčen, že obnova bude mít smysl. V té době jsem navíc nevěděl o možnosti podpor. Areál cihelny o rozloze 1,2 hektaru leží na velice hezkém místě na okraji vsi a je v podstatě její dominantou. S postupujícími opravami jsme zjišťovali, že kromě zemědělského využití by bylo vhodné, kdyby areál posloužil také k nějakým reprezentativním účelům. Hlavním cílem bylo a je správné navrácení památky do života a obnova celého areálu, které mu zajistí důstojné podmínky pro jeho zachování.
První a nejtěžší fází bylo zpřístupnit objekty od náletové zeleně, sanace a úklid objektů (postupem času se staly skládkou), odstranění zřícených částí a zajištění objektů proti dalším škodám. Druhou fází byly terénní úpravy v areálu. Třetí fází byly vlastní stavební práce přednostně na nosném zdivu, kde hrozilo zřícení objektů. Ty mimo jiné zahrnovaly: podkopání základů kamenných pilířů a jejich dozdění, stabilizaci základů obvodového cihlového zdiva u jednotlivých objektů, zbourání cihlových pilířů a jejich vyzdění, lokální opravy vydroleného kamenného i cihlového zdiva, opravu 16 metrů vysokého komínu – jeho částečné rozebrání (asi 2 metry), snesení, roztřídění cihel a znovu vyzdění, opatrné rozebrání částí kleneb a opětovné vyzdění. Čtvrtou fází se staly postupné opravy střešních konstrukcí. U některých objektů se původní krov rozebral a postavil nový, u jiných se nahrazovaly poškozené části nebo se použily techniky pro zpevnění stávajícího krovu. Přednostně se vždy využívaly původní dřevěné prvky z rozebraného krovu. Veškeré použité stavební dříví pochází z vlastních zdrojů. Pátou fází bylo položení střešní krytiny, a to vždy kombinací nové a původní staré krytiny tak, jak to bývalo zvykem. Poslední fází bylo a ještě také částečně bude dokončení drobných úprav v interiéru jednotlivých objektů.
Od roku 2022 jsem žádal o podporu jak Ministerstvo kultury, tak i Plzeňský kraj a vždy mi bylo vyhověno. Proběhly i kontroly obou jmenovaných subjektů, a to k oboustranné spokojenosti.
Na řemeslníky jsem měl docela štěstí i trochu smůlu, ale celkově to hodnotím pozitivně, protože je to především o celkovém přístupu jak k lidem, se kterými se spolupracuje, tak i ke stavbě samotné.