Jednopatrová modernistická vila s prvky secese nepravidelného půdorysu se nachází jihovýchodně od lázeňského domu Prusík a východně od kostela Panny Marie Lurdské. Nepravidelnost tvaru domu se odráží zejména v rozložení, tvarech a velikostech vstupů a oken. Na jižní straně směrem do zahrady se nachází charakteristický přístavek zasahující až do podkroví ve tvaru dvoupatrové prosklené verandy. Fasády jsou převážně hladké s místy přiznanou dřevěnou konstrukcí, sokl je z kyklopského zdiva. Zachované jsou výplňové prvky oken a dveří a původní mříže. V bohatých a dochovaných interiérech vynikne mimo jiné původní schodiště včetně zábradlí a dřevěných obkladů. Dále se částečně dochoval úsek vilového oplocení. Návrh prohlášení kulturní památkou podpořil mimo jiné Národní památkový ústav v Plzni.

Nárůst stavební činnosti se v Konstantinových Lázních rozvíjel v souvislosti s otevřením lokální železniční trati Pňovany–Bezdružice v roce 1901. Další rozvoj následoval po roce 1924, kdy se lázně staly samostatnou obcí a do 30. let minulého století získaly prakticky dnešní podobu. Vila Käthi v Lázeňské ulici čp. 27 z počátku 20. století je kromě své architektonické kvality zajímavá také díky osobě stavitele, plzeňského notáře Josefa Bindera. Ten byl synem vrchního sládka Měšťanského pivovaru v Plzni Josefa Bindera a Kathariny Bayer-Binder. Stavebník zvolil název vily patrně po své matce. Objekt byl významněji zachycen v televizním dokumentárním seriálu Šumná města od Radovana Lipuse a Davida Vávry.

V původně letním sídle plzeňského notáře sídlila po roce 1945 školka a od 90. let minulého století ji využívá obecní úřad. Stavba v nejbližší době vyžaduje opravy zejména střešního pláště, klempířských prvků a některých okenních prvků.

Bližší informace naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.