Symbolika světla ve vánoční a adventní době se objevuje v řadě předmětů, úkonů a zvyků. Křesťanská tradice spojila zimní slunovrat s oslavou svátku narození Božího syna, jenž měl být světlem naděje pro lidstvo. Se světlem se v době Vánoc pojila celá řada dnes již zapomenutých zvyků, mezi které patřilo například zavěšování symbolu slunce, takzvaného polazu, nad stůl ve světnici. Ten měl do rodiny přinést štěstí a hojnost.

Současné předvánoční období se mnohdy zúžilo na horečné nakupování a shánění při velkém neklidu. Původní význam adventu jakožto přípravy na Vánoce postupně vyprchal. Tento čas směřoval člověka v křesťanské tradici nejen na světlo mimo něj, ale světlo mělo současně zažehnout a zazářit přímo v člověku samotném.

Postava Ježíše je rovněž nazývána světlem. Tento odkaz a pravý rozměr Vánoc je připomínán například zvykem rozvážením takzvaného Betlémského světla z Betléma do celého světa. U nás se novodobý vánoční zvyk šíří od prosince 1989, kdy první světlo přivezli do revolučního Československa čeští exiloví skauti z Rakouska. Zažehnutý plamínek z místa Ježíšova narození je přepravován ve speciálním bezpečnostním obalu letecky z Izraele do Lince. Odtud putuje a předává se dále do 25 zemí. Výstava a vánoční dílna vznikla za podpory Středočeského kraje.

Více informací naleznete na stránkách STŘEDOČESKÉHO VLASTIVĚDNÉHO MUZEA V KLADNĚ. Výstava je přístupná od úterý do neděle 9–12 a 13–17 hodin. 24. prosince a 1. ledna 2023 je zavřeno.