Fara by podle zástupců spolku mohla sloužit jako komunitní centrum, kavárna nebo exerciční dům. Mohly by tam být i sociální byty nebo výrobna regionálních produktů. Zástupce spolku Václav Altmann by však dal přednost vzniku exercičního domu, v němž by se lidé scházeli na duchovní cvičení. „Naplnil by se tak účel fary – být duchovním centrem Maršovic,“ říká. Nemuselo by však podle něj zůstat jen u duchovních témat, v rozporu s posláním fary by nebyly ani různé přednášky a podobné akce.

Farnost v Maršovicích byla zrušena v roce 2009. Zdejší farní společenství se změnilo v zájmový spolek, který ctí potřebu svých členů scházet se a sdílet své zájmy. Na faře se scházejí několikrát do roka – slaví tam narozeniny farníků, pořádají dětská setkání. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy budovu samotná církev využít nedokáže, ale pro místní farníky je velmi potřebná a přínosná. Arcibiskupství, které je jejím vlastníkem, však má podobných objektů hodně a na jejich opravy a údržbu nemá peníze. Řešením by mohla být dotace.

Dispozice fary odpovídá barokní přestavbě kolem roku 1730. Je rozdělena na čtyři samostatné prostory v přízemí a v patře. Sociální zařízení chybí, jsou tu jen dva suché záchody, z toho jeden původní barokní, který má podobu kachlových kamen. Voda byla do fary zavedena až po roce 1975. Ve velmi špatném stavu jsou i veškeré hospodářské budovy, tedy velká stodola z roku 1903 a prostorné chlévy. Neudržovaná je také rozlehlá zahrada.

Areál kostela s farou byl postaven v letech 1774–1775. Jeho poslední generální oprava proběhla ve 30. letech 20. století. Po nuceném odchodu posledního kněze z fary v roce 1961 v objektu bydleli lidé, kteří se ocitli v nouzi. V současné době mají patro pronajaté dvě rodiny na letní byt a nájem z těchto prostor pomáhá farnosti pokrývat nutné náklady na opravy celého areálu. V nejbližší době bude potřeba opravit především střechu.