Fara Hoprich ožila: manželé ji proměnili v místo setkávání a inspirace

Můžete ve stručnosti přiblížit rozhodnutí přesídlit, zakoupit a zachránit historický objekt na Broumovsku?
Asi je důležité říct, že jsme nijak aktivně nehledali objekt podobného typu, ale spíš tak sondovali možnosti přesídlit se z větších měst na venkov. K Broumovsku jsme měli vztah a také rodinnou a přátelskou síť. A tak jsme sem jednou v létě 2020 přišli a místo nás naprosto okouzlilo. Ze stodoly vylétla sova a za Hoprichem se objevila duha. Několik týdnů jsme nad možností pořídit si faru přemýšleli, konzultovali to s odborníky a nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Zatím jsme toho ani jednou nelitovali, protože i když místu věnujeme hodně práce a úsilí, dostáváme zpět mnohem víc.

Co vše se vám dosud podařilo obnovit a které práce máte před sebou?
Povedlo se nám kompletně zrekonstruovat interiéry fary, což znamenalo zavést do objektu sítě, vyměnit krovy, zhotovit stropy, omítky, vyměnit okna, dveře a všechno vyladit do posledního detailu – často pomocí tradičních technik. Průběžně pracujeme ale i na obnově celého areálu, který se snažíme adaptovat na místo  setkávání a pobyt lidí. V objektu bývalých stájí vzniká ubytování poutnického charakteru a v jedné ze stodol prostor pro pořádání kulturních a komunitních akcí.

Nastíníte v kontextu celé spektrum svých současných aktivit?
Hoprich není jen stavba, ale je to i náš domov a dočasný domov pro naše hosty, umělecké rezidenty a rezidentky a lidi, kteří se potřebují zklidnit pro tvůrčí práci nebo naopak hledají prostor vřelého setkání s místními komunitami a přírodou. Fungujeme jako celoroční rezidenční centrum a ve spolupráci s dalšími organizacemi i aktivními jednotlivci nebo rodinami pořádáme kulturní a komunitní akce pro širokou veřejnost. Veškeré naše veřejné aktivity vyrůstají z přesvědčení, že přístup ke kulturnímu a přírodnímu dědictví je právem všech a my, kteří o něj pečujeme, bychom s tím měli vědomě pracovat.

Daří se na obnovu čerpat finanční příspěvky Ministerstva kultury?
Na počátku rekonstrukce jsme získali finanční příspěvek z Havarijního fondu Ministerstva kultury, o který, na jiný objekt v areálu, plánujeme znovu zažádat. Z Ministerstva kultury jsme tento rok také získali prostředky na pořádání Festivalu paměti / A Festival of Memory, což je akce, která je postavena na geniu loci Hoprichu a přispívá ke stmelování místní a mezinárodní komunity. Skvělé zkušenosti máme taktéž s dotacemi Královéhradeckého kraje a dalšími menšími komunitními granty.

Jak důležité je pro vás z hlediska veškerých aktivit získání ocenění Hereditas Obligat?
Je významné jak z hlediska symbolického, tak z pohledu validace celého projektu obnovy. Oceňujeme nejen to, že jsme byli vybráni odbornou porotou, ale i to, jakým způsobem na výběr reaguje širší společnost. A samozřejmě takovéto ocenění otevírá další možnosti – docela příznačná je historka o tom, že v době vyhlašování byl na Karlově Koruně přítomen pouze Adam, zatímco já jsem byla tou dobou v anglickém Hardwicku na rezidenci věnující se inkluzivnímu přístupu ke kulturnímu dědictví.

Můžete doporučit kvalitní řemeslníky nebo jiné profese jakkoliv se podílející na obnově?
Převážnou část obnovy realizujeme svépomocí nebo s pomocí lokálních řemeslníků. Z hlediska odborných prací bychom mohli doporučit spolupráci s Vojtěchem Mrověcem, který stojí za restaurováním nástěnné olejomalby břevnovského kláštera z 19. století, nebo Lukáše Nývlta, který renovoval či nově zhotovoval kamenná ostění na faře. Opravu krovů jsme prováděli ve spolupráci s Patrikem Fojtem, odborníkem na přírodní stavitelství a tesařství.