Především potvrdil pokračování osídlení této oblasti v pozdní době bronzové. Jedná se o slezskou fázi kultury lužických popelnicových polí, přibližně z 10. až poloviny 8. století před naším letopočtem. „V odkryté ploše bylo zjištěno celkem šest zásobnicových jam o průměru kolem jednoho metru, které byly zahloubeny až jeden metr do podloží, a pět mělkých kruhového půdorysu s hloubkou do půl metru a průměrem většinou 1,5 metru,“ uvedl Vlastimil Staněk z Národního památkového ústavu v Olomouci. Jedna z jam byla podle archeologů téměř vyplněna mazanicí, tedy vypálenou „omítkou“ stěn, která dokládá přítomnost nadzemní stavby stejně jako několik linií kůlových a sloupových jam. Z nálezů byla nejvíce zastoupena keramika – úlomky hrnců, šálků či amfor a hliněné přesleny.

Dalším významným objevem bylo zachycení sídlištního objektu náležícího kultuře s vypíchanou keramikou mladší doby kamenné. V předchozích sezonách archeologických výzkumů byly podobné nálezy zjištěny pouze ve výplni mladších jam. Jedná se teprve o čtvrtou lokalitu této kultury na území Velké Olomouce.