Po ukončení třicetileté války dochází k rozvoji stavební činnosti, tehdy v duchu nastupujícího baroka. Období rekatolizace českých zemí přineslo i opětovný vzestup moci klášterů, které stavební činnost iniciovaly. Za opata Tomáše Sartoria se začalo s obnovou kláštera a rovněž byl vystavěn kostel Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích (dílo Jana Křtitele Allia podle projektu jeho strýce Martina Allia).

Hlavní zásluhu na výstavbě ostatních kostelů broumovské skupiny je nutné přičíst jeho nástupci opatu Otmaru Zinkemu, jenž na Broumovsko přivedl zkušeného stavitele Kryštofa Dientzenhofera a také jeho syna Kiliána Ignáce. Ti se brilantně vyrovnali s požadavky zadavatele na jednoduchý typ venkovského kostela. Důraz byl kladen na stavební solidnost a též na otázku financí, neboť z větší části byly kostely stavěny nákladem samotných farností – opatství zapůjčilo pouze potřebný finanční kapitál a poskytlo mobiliář z vyřazených kostelů.

Oběma stavitelům se podařilo vytvořit originální a umělecky účinnou variantu typu venkovského kostela, která je v mnohém odlišná od běžné dobové produkce a je specifikou regionu. Mimořádně jednotný celek je charakterizovaný slohovou čistotou a úplností realizace. Každá jednotlivá stavba je přitom nezaměnitelná zejména svým půdorysným řešením. Jednotlivé stavby jsou příkladem jedinečného propojení krajiny s architekturou. Urbanistický kontext dotvářejí i ohradní zdi hřbitovů s branami, fary a školy, stejně jako solitéry kamenných plastik.

Zásluhou broumovského děkana Martina Lanžiho je stav kostelů uspokojivý a v posledních letech probíhají velké opravy. Na střechy kostelů se vrací původní krytina – břidlice, šindel nebo bobrovky. Kostely v Božanově, Ruprechticích, Vernéřovicích nebo Martínkovicích dostaly novou fasádu a v opravách se stále pokračuje. Prohlášení kostelů za národní kulturní památky je zejména uznáním jejich výjimečných památkových hodnot, ale pomůže i s čerpáním evropských dotací na obnovu.

Bližší informace naleznete na stránkách REGIONU BROUMOVSKO.