ROZHOVOR | S Lízou Faktorovou o aktivitách Přátel podlipnických kostelů

Kdy se u vás zrodil zájem o historii, potažmo regionální památky?
To bylo zcela přirozené. Jsem člověk vizuality, odmalička mám silně rozvinutou obrazovou paměť. Když jsem byla malá, památky jsem vnímala jako součást krajiny. Od útlého dětství jsem byla obklopena literaturou, kulturou a výtvarným uměním. V období dospívání mě začalo fascinovat středověké umění, skrze které jsem se dostala i k historii. Nikdy jsem neodlišovala regionální památky od jiných.

Jaký vztah máte k regionu Lipnicka a třem středověkým kostelům? Proč právě tyto stavby se staly středobodem aktivit vašeho spolku?
Celý život jezdím do této lokality na chalupu. Co se týče kostelů, byl to postupný proces. V dětství jsem je vnímala jako přirozenou kulisu, nejvíce si pamatuji kostel sv. Markéty v Loukově, kolem něhož jsme se v létě vracívali s tatínkem z kopce Melechova, kam jsme chodili na houby. Košík byl často tak těžký, že jsme se u kostela zastavili a stopovali, abychom se nemuseli táhnout pěšky až do Dolního Města. Dolnoměstský kostel si vybavuji jen okrajově a kostel sv. Jiří v Řečici jsem tehdy vůbec neznala. S přibývajícími léty a probuzeným nadšením pro středověké umění jsem se o kostely začala zajímat víc. V době, kdy jsem začala na filozofické fakultě studovat dějiny umění, jsme si s přáteli podobného zaměření všimli, že kostely plné fascinujících středověkých nástěnných maleb nejsou v dobrém stavu. Kamarád muzikolog a sbormistr Jan Baťa nás tehdy ponoukl, abychom uspořádali v jednom z kostelů koncert a přispěli farnosti na opravu střechy. To byl vlastně začátek naší cesty, na které setrváváme už víc než dvě dekády. Cesta je to občas dost klikatá, ale pořád nás to baví.

Ve spolku se věnujete hledání finančních zdrojů na obnovu kostelů. Jak se vám toto úsilí daří a kde získáváme potřebné prostředky?
V prvních letech to bylo místy úsměvné. Byli jsme studenti a naše představy o získávání finančních prostředků na opravu třech kostelů byly poněkud naivní. Nicméně poměrně brzy jsme se vzpamatovali, začali žádat o různé granty či státní příspěvky, založili veřejnou sbírku. Nejvíce nám pomohlo, když se aktivním členem sdružení stal Marek Hanzlík, kastelán hradu Lipnice, který byl na tomto poli podstatně zkušenější než my, což platí dodnes. V poslední době jsme potřebné finance získali například díky místním akčním skupinám Humpolecko a Královská stezka, více rozvíjíme spolupráci také s obcí Dolní Město. Zásadní roli v pomoci při získávání finančních prostředků hraje také další členka naší společnosti Eva Vorlíčková.

Jaké formy či způsoby financování obnovy kostelů se snažíte rozvíjet?
Kromě zmíněných grantů funguje po celou dobu naší existence veřejná sbírka na opravu kostelů, v posledních letech se většími částkami angažuje i několik mecenášů.

Pořádáte také řadu benefičních akcí. Kolik se vám jich už podařilo zrealizovat a jakou částku jste vybrali tímto způsobem?
Benefičních akcí jsme uspořádali nepočítaně, každý rok tři až čtyřikrát za 23 let naší existence, to je něco okolo stovky. Přesnou částku bych teď střílela od boku, ale jistě je to v řádech stovek tisíc. 

S kým na těchto akcích spolupracujete a jak tato spolupráce vypadá? Zapojujete také další lidi – dobrovolníky, kteří nejsou členové spolku?
Za dlouhá léta existence naší společnosti jsme spolupracovali a nadále spolupracujeme s velmi pestrou škálou lidí z nejrůznějších oborů. Na prvním místě musím zmínit Římskokatolickou farnost Lipnice nad Sázavou, jejíž zástupci nám vycházejí vstříc v tom, abychom kostely mohli otevírat co nejširšímu publiku. Dále spolupracujeme s nejrůznějšími hudebníky, výtvarníky, divadelníky, architekty, teology, historiky atd. Dobrovolníků se také angažovalo a angažuje mnoho, někdy pomáhají i naše děti.

Vaší stěžejní akcí bývá Den pro podlipnické kostely. Co je její součástí?
Středobodem každého Dne pro podlipnické kostely je bohoslužba, která ovšem nemusí mít podobu mše svaté. Snažíme se o velkou otevřenost, takže zejména v posledních letech hledáme takové formy liturgie, které mohou být srozumitelné i širší veřejnosti. Například v dubnu vedl svatojiřskou bohoslužbu člen naší společnosti Jan Rückl, který je jáhen, a nazval ji:  Bohoslužba (hlavně) pro ty, kdo do kostela běžně nechodí. Dále jsou součástí Dne pro podlipnické kostely rozmanité akce od koncertů staré i současné hudby přes divadla, přednášky, výstavy až po site specific projekty. V roce 2022 jsme uspořádali konferenci k 20. výročí naší existence, jejíž součástí byla například zvuková procházka v okolí kostela sv. Markéty v Loukově. V okolí kostelů organizujeme také pěší poutě. V mezicovidovém období, kdy se všichni potřebovali nějak nadechnout, jsme uspořádali pěší poutˇ v čele s profesorem Ivanem Folettim, vedoucím Centra raně středověkých studií při Masarykově univerzitě. Na letošní Svatomarkétskou pouť v Loukově přijeli koncertovat Ridina Ahmedová a Petr Tichý. Po koncertě v kostele se navázalo besedou v hospodě na téma „Odpustit?", které Ridina nedávno zpracovala jako rozhlasový podcast. Obecně by se dalo říct, že rádi propojujeme staré s novým a snažíme se stavět mosty tam, kde to bývá obtížné. 

Jak jinak mohou, kromě kulturních akcí, zájemci finančně podpořit záchranu podlipnických svatostánků nebo se případně zapojit dobrovolnicky?
Každý může kdykoliv přispět na náš sbírkový účet 220 068 4522 / 2010. Kdo by se chtěl zapojit dobrovolnicky, může se ozvat na kontakty uvedené na našich webových stránkách www.podlipnickekostely.cz. Budeme rádi.

Jaké máte do budoucna plány s využitím těchto památek?
Základní plán je otevírat kostely co nejvíce a co nejširší veřejnosti. Rádi bychom, aby kostely zůstaly křižovatkou nejen lidí, ale i různorodých názorů a aby byly zároveň místem klidu, pokoje a otevřené mezilidské komunikace.