Mlýn probouzejí ze zimního spánku

„Každé uznání, pochvala nebo podpora jsou motivační. Jakéhokoli veřejného uznání si velmi vážíme. Stejně tak nás těší podpora a zájem sousedů a lidí z blízkého okolí, z úřadu v Novém Městě na Moravě, na Kraji Vysočina, na Ministerstvu kultury nebo třeba původních majitelů. Tedy všech, kteří se o rekonstrukci zajímají, snaží se nám vyjít vstříc, když mohou, jsou trpěliví a tolerantní a drží nám palce,“ radují se z ocenění Marie a Rostislav Fojtů.

Unikátní památkově chráněný objekt vodního mlýna v Petrovicích získali manželé do vlastnictví na jaře 2020. Jde o raně barokní stavbu patrně z první poloviny 15. století. První zmínka o koupi mlýna je z roku 1492. Na konci 17. století byl mlýn přestavěn a rozšířen. Hospodářské budovy se nesou v duchu druhé poloviny 19. století. Areál tvoří vlastní objekt mlýna, hospodářská stavení uzavírající dvůr a samostatně stojící pila. V provozu byl mlýn do roku 1981 a od té doby chátral.

„Kdyby se s rekonstrukcí a opravami ještě pár let otálelo, některé objekty v areálu už by pravděpodobně další zimy bez újmy nepřežily. Střecha nad technologií by taky nevydržela a bylo víceméně jasné, že by se mlýn poškodil natolik, že už by jeho záchrana nebyla ani možná,” vzpomíná spolumajitelka mlýna.

Rekonstrukce památky

Obnova mlýna začala střechou hlavní budovy, pokračovala opravou dožitého masivního štítu na jihovýchodní straně hlavní budovy a konstrukcí střechy pily. V letech 2023 a 2024 následovala výměna krytiny včetně opravy nosných konstrukcí na hospodářských budovách. Celková plocha střech 1 497 metrů čtverečních byla postupně osazena modřínovým štípaným šindelem. Náklady na obnovu dosáhly 6,8 milionu korun a kromě majitelů se na ní finančně podílely Ministerstvo kultury, Kraj Vysočina a Nové Město na Moravě. Práce zajišťovala firma Střechy Klouda z Jihlavy.

„S manželem máme vrozenou úctu k tradici, k tomu, co vytvořila pokolení před námi. Někdy si děláme legraci, že jsme se narodili do špatné doby. Máme obrovský respekt k řemeslům a k tomu, co naši předkové dokázali bez technologií moderní doby,“ odpovídá Marie Fojtů na otázku, čím ji a jejího manžela vodní mlýn v Petrovicích oslovil. Má pro ně kouzlo. „Trpíme tzv. chorobnou představivostí, a když jsme uvažovali o jeho koupi, oba jsme viděli, jaká nádhera to bude, až se do opraveného mlýna vrátí život. Vysnili jsme si realitu a v souladu s plány na přestavbu mlýna na muzeum, ubytování a prostory pro malé společenské akce se snažíme postupovat většími i menšími kroky k cíli,“ říká Marie Fojtů.

Poslední mlynářská rodina areál vlastnila od roku 1912, jeden z jejích členů ve mlýně pracoval i po jeho znárodnění. Manželé Fojtů jsou ve spojení s některými potomky posledních mlynářů. „Ti, kteří jsou s námi v kontaktu, přihlížejí rekonstrukci, moc se jim líbí nové střechy a pozitivně hodnotí, že se mlýn probouzí ze svého zimního spánku,” těší se z toho Marie Fojtů.

Plány do budoucna

V dalších letech mají manželé Fojtů v plánu obnovit mlýn, zrekonstruovat přilehlé hospodářské budovy včetně pily a ve spolupráci s památkáři opravit tak, aby vyhovoval požadavkům dnešní doby, ale neztratil nic na své jedinečnosti a historické hodnotě. „Co se týká muzea, nemáme ani tak ambice vytvořit historickou expozici řemesel, ale rádi bychom zpřístupnili zájemcům mlýnici s doprovodným programem, který by se soustředil na mlynářství a historii tohoto mlýna. Ubytování v jeho areálu v historických hospodářských budovách s veškerým komfortem a ve standardu současné doby by pro spoustu lidí mohlo být zajímavé,” líčí představy Marie Fojtů.

Projekt mají manželé rozplánovaný na příštích šest let. „Pravdou je, že vše je hlavně o času a penězích. Je potřeba počítat s tím, že plán je jedna věc, jestli se nám to povede, zase druhá. Proto je důležité mít plán A a plán B. Takže my zatím máme plán A. Když to bude potřeba, vymyslíme plán B,“ konstatuje spolumajitelka vodního mlýna, jehož jedinečností bylo, že se v něm mlely dva druhy obilí, a to pšenici i žito. Mlýn míval i dvě vodní kola, nedochovalo se ale žádné. V minulém století byla v jejich místě osazena Francisova turbína, pomáhaly zvyšovat výkon mlýna motory. Jedním z nejbližších cílů nových majitelů je demontáž turbíny z roku 1943 a instalace funkční repliky mlýnského kola o průměru pět metrů.

Muzeum

Vlastníci mlýna ale vylučují, že by se tam ještě mlelo. „Výroba byla v Petrovicích ukončena v roce 1981. Je zcela nereálné, aby se obnovila. Za pomoci odborníků a Národního muzea v Brně jsme schopni vybavit muzeum technologií, která bude spadat do určitého časového období, a zakonzervovat strojní a mechanické vybavení mlýna do statické expozice.”

Úspěch v soutěži Zlatá jeřabina

Anketu Zlatá Jeřabina 2024, v rámci níž obdržel čestné uznání projekt Obnova šindelových střech v areálu vodního mlýna v Novém Městě na Moravě – Petrovicích manželů Marie a Rostislava Fojtů,  vyhlásil Kraj Vysočina pojednadvacáté. „Cílem je nalézt nejlepší kulturní počiny, příkladné aktivity v oblasti památkové péče a další dobrovolné skutky a projekty vedoucí k celkovému rozvoji regionu,” řekl hejtman Martin Kukla. „Dochovaný vodní mlýn v Petrovicích lze plným právem zařadit k nejvýznamnějším památkám svého druhu nejen v regionu, ale i v širším kontextu Kraje Vysočina. A jeho záchrana má význam pro zachování živoucího odkazu pro budoucí generace,” zdůvodnil udělení ocenění radní pro oblast památkové péče Miloš Hrůza.

Další inspirativní příběhy a rozhovory naleznete v bulletinu MÁME VYBRÁNO, který je přílohou podzimního časopisu PROPAMÁTKY. V tištěné podobě je k dispozici také na úřadech krajů Pardubického, Jihočeského, Královéhradeckého, Plzeňského, Středočeského, Moravskoslezského, Kraje Vysočina a na Magistrátu hlavního města Prahy.