Jedinečné fresky v kostele sv. Michaela archanděla se dočkají obnovy

Část malířské výzdoby byla v presbytáři zjištěna a zdokumentována již během rekonstrukce kostela v roce 1970. „Její stav byl vyhodnocen jako fragmentární, a tak bylo rozhodnuto, že malby nebudou prezentovány a dojde k jejich opětovnému zakrytí. To tehdy bohužel neproběhlo podle doporučení památkářů. Došlo k překrytí cementovým štukem, který je velmi tvrdý, a navíc nepropouští vodní páry,” upřesňuje restaurátor Jan Vojtěchovský, vedoucí Ateliéru restaurování nástěnné malby, sgrafita a mozaiky z Univerzity Pardubice, Fakulty restaurování.

Popisované malby byly zatím odkryty, vyčištěny a stabilizovány. „V další etapě bude pokračovat odkryv ve východní části kněžiště. Teprve pak bude zvolena koncepce restaurování zahrnující například míru tmelení pekování a případných barevných retuší. Až po dokončení restaurátorských prací můžeme kompletně zhodnotit a lépe datovat nalezenou malířskou výzdobu kostela,“ říká Roman Lavička z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích.

Jistebnické malby jsou podle restaurátora Jana Vojtěchovského unikátní tím, že mají velmi bohatou ikonografii. „V současnosti nemáme představu o všech zobrazených motivech, protože hodně maleb ještě stále překrývá zmíněný novodobý štuk. Kromě již ztotožněných motivů, jako jsou hudoucí andělé v kruhových medailonech na klenbě, nám historik umění Jan Dienstbier z Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy pomohl také s určením dalších motivů, jako je Poslední soud nebo u nás velmi netypická legenda sv. Stanislava v severní kapli. V letos konzervované části je asi nejvýraznější scéna Poslední večeře spojená s dalšími dvěma scénami, kterými jsou Vjezd do Jeruzaléma a Umývání nohou,” upřesňuje vedoucí restaurátorského týmu Jan Vojtěchovský.

Dnes můžeme na malbách spatřit především základní obrysovou kresbu postav a motivů se stopami barevných pigmentů. „Původní výraz byl mnohem živější, barevnější a plastičtější. Opotřebení stářím, pekování a dvojí odkrývání však nenávratně setřelo finální a nejvýraznější barevnou vrstvu,” podotýká Roman Lavička.

Odkryv a restaurování nástěnných maleb bude podle něj trvat několik dalších let, ale skutečná délka a rozsah prací bude záviset na množství dostupných finančních prostředků. „Již prvotní průzkum dokládá, že nás čeká několik významných nástěnných maleb na severní straně kněžiště a za hlavním oltářem se už také ukazují velké rožmberské erby,” upřesňuje Roman Lavička.

Pro restaurátory je náročné nejen samotné odkrývání, respektive oddělování poslední omítkové vrstvy ze 70. let 20. století a následná stabilizace středověkých narušených omítek. „Jednoduché nebude ani stanovení výsledné koncepce, tedy způsob konečné úpravy, kdy je potřeba najít správnou míru retuší, aby byly nálezy opět čitelné a vizuálně srozumitelné, aniž by došlo k potlačení charakteru nalezených středověkých maleb,” dodává Roman Lavička.

Vzhledem k tomu, že šlo o zakázku Fakulty restaurování, Univerzity Pardubice, podíleli se na ní pedagogové i studenti této instituce. „Významnou měrou byli ale zapojeni také naši absolventi, kteří vnesli do práce své zkušenosti, a tak jsme byli schopni velký objem prací v jednom roce stihnout,” hodnotí první rok restaurátorských prací Jan Vojtěchovský.

Plošný odkryv mladších omítek však podle odborníků odhalil některé dosud neviditelné stavební spáry, které dovolují lépe poznat stavební vývoj východní části kostela, kněžiště a obou navazujících kaplí, jež prošly ještě ve středověku několika stavebními fázemi.

Kostel sv. Michaela archanděla

Původně románsko-gotický kostel v Jistebnici pochází ze začátku 13. století. Kněžiště bylo přestavěno goticky v první třetině 14. století. Kolem roku 1380 vyrostla věž a severní kaple se sakristií, a stavba tak dostala nynější půdorys rovnoramenného kříže. Věž byla roku 1568 zvýšena o hrázděné patro s ochozem a střechu. Při barokní obnově roku 1718 byly upraveny fasády a interiér lodi doplnila štuková výzdoba, kostel prošel částečnou regotizací ve druhé polovině 19. století. Od roku 2017 probíhá obnova kostela financovaná do značné míry z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury. Významnou měrou se na financování obnovy podílí také vlastník památky, římskokatolická farnost v Jistebnici, město Jistebnice a též soukromí dárci.